NOVka vám dá hodně, ale hasiče z vás udělá praxe

Jak se s ním popasovala, jak vše zvládla a jak si ho užila nám pověděla Míša Žďárská, která ho právě úspěšně dokončila.

Jaké jsou čerstvé vzpomínky po absolvování kurzu?

Na nástupní odborný výcvik neboli NOVku, jak se říká v našem kolektivu, budu vzpomínat určitě ještě dlouho ne-li napořád. Je to totiž opravdový základ a podstata hasičské práce, kterou teď musím doplnit o další a další praxi. Nikdo z nástupního kurzu neodejde jako hotový hasič, neboť hotovým hasičem se stáváte až tak po pěti letech získané praxe možná i déle.

Jak hodnotíš kurz ze své strany?

Momentálně jsou kurzy pořádány v režimu 6:6. Tedy 6 týdnů jsem absolvovala v Praze na stanici a dále 6 týdnů ve školním výcvikovém zařízení. V krajské části je probírána více teorie, která ale byla dost často doplněna i praktickými ukázkami, nebo byla možnost si danou věc přímo vyzkoušet. Myslím, že velkým přínosem této části je, že vyučující jsou často zkušení kolegové letitý hasiči, kteří působí v Praze na stanicích, a tak mohou předat zkušenosti přesně podle toho, jaké jsou postupy daného kraje. Po šesti týdnech v kraji jsem byla povolána do školního výcvikového zařízení do Brna na pokračování kurzu v délce dalších 6 týdnů. Tato část byla neméně bohatá na zkušené hasičské kolegy, kteří se nám snažili předat jak látku z bojového a cvičebního řádu, což jsou takové dvě „bible“ Hasičského záchranného sboru, ale také spoustu zkušeností z praxe.
Za mě by mohl být kurz o týden dva delší. 😊

Dalo se na to nějak připravit?

Málokdy se stává, že hned po přijetí k Hasičskému záchrannému sboru jdete druhý den na NOVku. Záleží tedy na každém, jak těchto pár měsíců využije. U nás na stanici stačilo vždy někoho požádat, aby semnou prošel auto, abychom prošli veškeré vybavení v roletách včetně jeho parametrů a všech možností využití. Na stanicích pak probíhají každou směnu výcviky, které obsahují nejdříve teorii a pak praktické provedení. Ve volném čase pak třeba kouknout do bojového a cvičebního řádu na nějaké značky, uzly atp., ale zároveň se tohle všechno intenzivně učí na kurzu je to tedy spíš jen pro nějaký menší náskok.

Je něco, co tě opravdu překvapilo?

Přístup lektorů i kolegů. Měla jsem přeci jen trochu obavu, jak se na mě budou na nástupním výcviku dívat a jak ke mně budou přistupovat. Jsem ráda, že mě brali jako kohokoli jiného. Začlenila jsem se do kolektivu 35 mužů myslím celkem bravurně.

Čekala jsi takovou náročnost?

Nástupní kurz byl opravdu intenzivní, a to jak po teoretické stránce, tak po praktické stránce. Vlastně se musíte ve dvanácti týdnech naučit veškeré základní informace potřebné pro práci hasiče. Veškeré bojové rozvinutí, zásady práce na vodě, ve výšce, postupy při hašení a zdolávání požárů, postupy při zásazích na nebezpečnou látku, vyhledávání osob, vyprošťování osob z automobilů, poskytnutí první předlékařské pomoci, práci ve stresu pod zátěží a mnoho dalších dovedností, které jsou pro práci hasiče nutné znát. To vše je zakončeno zkouškami, které jsou rozloženy do 3 dnů. Praktické přezkoušení a následně teoretické přezkoušení.

Co bylo nejtěžší a co nejlehčí?

Otázku, co je nejtěžší a nejlehčí dostávám poměrně často 😊, ale myslím, že se u hasičů nedá říct, že by bylo něco nejtěžší a něco nejlehčí, a to samé platí na kurzu. Něco je náročné na fyzičku jako třeba prolézání klecového polygonu, kde jsou nasimulovány různé scénáře zásahu. Něco je zase o něco náročnější na psychiku jako třeba slaňování z požární věže, kde je potřeba si zvyknout na výšku a zautomatizovat postupy. Musím, ale říct, že jsem si opravdu užila každý výcvik, který jsem během kurzu absolvovala. 

V jaké partě jste se sešli?

Já měla na kurzu vlastně dvě party. Jednu jsme měli v Praze, kde bylo 10 lidí a z té 3 lidi pokračovali semnou do Brna kde na nás čekalo 32 nových kolegů z Vysočiny a Jihomoravského kraje. Celkem nás tedy v Brně bylo 36, kde nás rozdělili do 3 družstev po 12 lidech.

Jak tě vnímali podle tebe na začátku jako ženu a jak na konci?

Tohle se mi těžko hodnotí. Myslím, že na začátku bylo potřeba se pořádně seznámit navzájem, a to nejen semnou jako se ženou ale i borci spolu. Moje ženskost se trochu projevila, když jsme dostali za úkol, že by nebylo špatné vyfotit třídní tablo a možná mé trochu až moc kreativní myšlení vymyslelo, že bychom mohli nafotit vše co jsme se naučili a zažili na jednu fotku. Nicméně kluci byli super, a nakonec z toho vznikla parádní fotka na památku. Tak když bude někdo v Brně může kouknout na chodbě, jak se nám to povedlo.

Jinak jsem nezaznamenala žádný náznak toho, že by mě vnímali nějak špatně. Myslím, že jsme byli nakonec fajn parta ať muži nebo jedna žena a nezbývá mi než doufat, že to kluci vidí stejně 😊

Nedostala jsi se na kurz nějak rychle?

Na kurz jsem dostala povolání 4 měsíce po nástupu přesně dle pořadí, jak nastupovali ostatní kolegové v kraji. V kurzu semnou byli i kolegové, kteří nastoupili až po mně. Takže díky změně konceptu nástupního výcviku na 6 a 6 týdnů se čekání na kurz pro všechny nové hasiče výrazně zkrátilo.

Už jsi od té doby byla na stanici?

Ano po kurzu už mám odsloužené dvě směny a byla jsem zařazena standardně do výjezdu mezi ostatní kolegy. Ačkoli bych ráda získala co nejvíce praxe a zkušeností, bohužel u naší práce je to vždy na úkor nějakého neštěstí, takže buďte opatrní a dávejte pozor ať k Vám nemusíme.

Přejeme všem nováčkům hodně štěstí, ať jim jde práce hasiče pěkně od ruky a vždy se vrátí v pořádku od zásahů.