Mistryně ČR ve výstupu na cvičnou věž - Kamila Soukupová

Povíš nám něco o sobě?
Ahoj! Jmenuji se Kamila Soukupová a pracuji jako lékařka ve Fakultní nemocnici Plzeň. Ráda sportuji, cestuji a trávím čas se svým manželem, rodinou a kamarády. Baví mě také francouzská cukrařina, což nejvíce oceňuje právě můj manžel.

Jak probíhala kvalifikace? Bylo to tvým cílem, nebo se to prostě povedlo?
Letošní kvalifikace pro mě byla poměrně zvláštní, protože jsme se o termínech kvalifikačních závodů dozvěděli až v polovině dubna, přičemž většina z nich se konala v květnu. Moje práce zahrnuje i víkendové směny, takže jsem si už nemohla upravit pracovní rozvrh, a dostat se na kvalifikační kola bylo velmi náročné. Zvládla jsem jen dvě kola a doufala, že to bude stačit.
Účast na některých kvalifikačních závodech byla navíc velmi nízká – například na Zlínské věži se přihlásily pouze tři ženy. Protože se body rozdělují podle umístění, počet závodníků vždy výsledky kvalifikace do určité míry zkreslí.

Máš nějaký předzávodní rituál?
Ano, ale nechám si je pro sebe.

Co tě motivuje k tréninku? Odměňuješ se po něm nějak?
Motivuje mě touha dosáhnout co nejlepšího výsledku a zároveň si při tréninku pročistit hlavu. Málokdy trénuji sama, často mě motivuje můj manžel nebo kamarádi. Dříve jsem měla jako cíl probojovat se na mistrovství světa, ale o tuto možnost jsme v posledních letech bohužel přišli.

Jak hodnotíš atmosféru na Horním náměstí v Olomouci nebo na stadionu?
Vždy mě potěší, když se závody konají i mimo stadion – přiblíží to požární sport lidem, kteří o něm dosud neslyšeli. Mrzí mě však, že kvůli souběžným tréninkům družstev nemůže mnoho týmů a kamarádů sledovat závody na věži.
Na stadionu panovala skvělá atmosféra. Škoda jen, že ženské závody probíhají vždy na vzdálenější straně stadionu, kde je menší tribuna, a navíc současně s mužskými závody. Semifinále a finále žen tak proběhlo téměř bez povšimnutí.

Jaké to bylo vyhrát finálový běh? Z jakého místa jsi do finále postoupila?
Věděla jsem, že mám šanci na dobrý výsledek, a doufala jsem, že finálový běh nepokazím. Z vítězství jsem proto byla nadšená. V posledních letech nebyla konkurence na věži příliš vysoká, takže mě těší, že se to letos změnilo.

Byla jsi součástí družstva? Jak se vedlo jemu?
Od roku 2016 závodím na MČR za Dolní Měcholupy. Letos se nám dařilo a obsadily jsme krásné třetí místo. Bohužel jsme se až po závodech dozvěděly, že kdyby závod probíhal podle oficiálních pravidel požárního sportu, mohly jsme MČR dokonce vyhrát. Nebylo to poprvé, což nám zpětně radost trochu zkalilo.
Ženské týmy byly letos velmi vyrovnané a kvalitní, takže si s družstvem vážíme každé vybojované medaile.

Jak zpětně hodnotíš mistrovství a svou sezónu 2024?
S letošním MČR jsem velmi spokojená. Podařilo se mi zlepšit osobní rekord na 100 m s překážkami a vyhrát finálový běh na věži. Dařilo se i našemu týmu, což je pro mě ještě cennější. Jsem ráda, že celoroční dřina přinesla ovoce.

Vzkaz na závěr / poděkování?
Chtěla bych poděkovat svému manželovi a rodině za podporu a oporu. Dále bych ráda poděkovala svému týmu a všem kamarádům za další skvělou sezónu.