Tenkrát jsme měli jediný kovový žebřík čtyřiadvacítku na Moravě
Zdeněk Kašpar, poslední žijící člen první prostějovské profesionální jednotky vypráví o svém působení v hasičském záchranném sboru.
Nadp. Zdeněk Kašpar je poslední žijící člen první prostějovské profesionální jednotky. K jednotce nastoupil v jejím vniku v roce 1952 jako nejmladší člen: "Tenkrát jsme měli jediný kovový žebřík čtyřiadvacítku na Moravě, Brno mělo třicítku dřevěnou, Olomouc taky a my jsme měli sedmnáctku dřevěnou a s tou se opravovaly pouliční lampy.", vzpomíná i na legendárního Mercedes se čtyři sty litry vody, který skončil v muzeu v Čechách pod Kosířem.
Je to pamětník doby zvonků po drátu vedených do domácnosti hasičů pro vyhlášení poplachu, doby převratu a časů, kdy se rozdávaly zákazy vstupu do zbrojnice každému, kdo nevyhovoval režimu. Jeho otec byl první řidič červeného kříže v Prostějově. "Tenkrát jsem nastoupil v září a v zimě přišel největší požár, se kterým jsem se setkal. Hořel hospodářský dvůr, byl to masivní požár. Neměli jsme žádné zimní vybavení jen pláťáky a šlo se hasit. U tohoto požáru to odnesl kamarád u rozdělovače. Protože jsme neměli cisterny, muselo se zavolat na vodárnu a zvednout tlak v řádu on stál u rozdělovače. Jak nasazoval, tak mu to vychrstlo a byl durch mokrej. Bál se od toho odejít, protože to byl požár jako hrom, tak se prochladil a do dvou měsíců umřel.'" vzpomíná na smutnou událost.
Pan Kašpar se také účastnil zásahu na budově podniku OP Prostějov. Vzpomíná na něj, jako na požár opravdu rychlý, kde se ukázalo že jejich technika je na tak velký požár slabá a musely přijet i jednotky z Brna. Pásovým dopravníkem se požár rozšířil na celou budovu a došlo ke kompletnímu vyhoření. Teprve v roce 1954 dostala tato jednotka první uniformy: "Tenkrát to byl celorepublikový problém. Jedině Praha a Brno měli uniformy lepší. Nám dali staré od vojáků, to muselo stačit.", dodává.
S úsměvem vzpomíná i na svůj nejvážnější úraz: "V Hrubčicích někomu na půdě bouchl benzín a mě to vletělo do holinek. Já jsem na to v sebezáchově chrstl vodu a opařil jsem se.",s nohou ve vzduchu ukazujíce jizvy a vzpomíná, jak za ním po úrazu přijela celá jednotka až domů a dovezla obrovský balvan, aby měl na čem sedět před domem a léčit se, na radu řádové sestry, sluníčkem a čerstvým vzduchem. I možná toto dodalo panu Kašparovi životní energii, se kterou dokáže neúnavně mluvit o životě u hasičů.
Dvakrát mistr republiky v požárním sportu se pyšní dobrou kondicí i ve svých devadesáti letech. Stále se účastní schůzi hasičů. Rodina za panem Zdeňkem v jeho kariéře plně stála a vzpomíná na dobu, kdy hasičům nosily obědy na služebnu manželky a někdy byly tyto momenty spojené s úsměvnými zážitky .
Na penzi se panu Zdeňkovy žije dobře, i když při debatě o politice se poněkud rozohní. Penzi nastoupil v době kdy byla republika ve zlomu a odehrávaly se zákroky, se kterými nesouhlasil a po rozkazu účastnit se zásahu proti studentům v Brně se rozhodl na hodinu odejít. "Na děcka já stříkat nebudu to bych se nikomu nemohl podívat do očí!", a ukončil kariéru. Nyní se věnuje pěstování vína a pracím na zahradě.
Budoucím a současným členům by popřál především zdraví: "Hlavně zdraví, peněz snad mají třikrát tolik co mi jsme měli.", s vtipem dodává měnovou reformu, kterou během práce zažil dvakrát: "Hlavně zdraví a píli, a aby byli družstvo!!". Pan Kašpar tento měsíc oslaví devadesáté první narozeniny a my mu přejme vše nejlepší i mnoho sil a přidáváme také přání od HZS.
