Nejrychlejší starší dorostenka v běhu n a100 m s překážkami Vendula Jílková

Vendy je neskutečná bojovnice zapsaná u hasičů v Bludově. V Třebíči, kde se konalo první kolo Českého poháru v běhu na 100 m s překážkami, zaběhla národní rekord v kategorii starších dorostenek, ten má hodnotu 16,71 s. Její nekonečné množství energie, které rozdává kde chodí může být inspirací pro ostatní, ale více toho na sebe prozradí sama. 

Nejprve bych Tě poprosila o krátké představení.

Jmenuji se Vendy Jílková, je mi 17 let a požární sport dělám od svých 7 let. Jsem členkou SDH Bludov a celým tímto sportem naprosto žiju. Když nejsem na dráze, můžete mě najít s přáteli, s rodinou, na koních, se psem, samotnou, nebo nejčastěji na jídle. Nebráním se žádné nové zkušenosti a jsem pro každou špatnost.

Jak se Ti v sobotu běželo?

Měla jsem čistou hlavu, a proto se mi běželo dost dobře. 

Jaká byly Tvé první dojmy, když jsi viděla svůj čas?

V prvních vteřinách jsem byla plná euforie, pocitů a dojmů, samozřejmě těch pozitivních. Měla jsem radost. Na druhou stranu je začátek sezóny a nechci usnout na vavřínech. Konečné časy mi zatím nic moc neříkají, chci, abych se v celé stovce cítila komfortně a stabilně, což se zatím úplně neděje. To nic nemění na tom, že jsem takový čas na druhý pořádný závod sezóny opravdu nečekala. Byla jsem překvapena. 

Byla jsi se svou stovkou spokojená, nebo tam byly nějaké chybky?

Asi nejde říci, že bych někdy s nějakou stovkou byla stoprocentně spokojená. Mám tam spoustu a spoustu rezerv, které je potřeba ještě doladit. Na druhou stranu musím říci, že tam jsou úseky, které už vypadají mnohem lépe a jsem za ně do jisté míry spokojená. 

Ty jsi v roce 2023 neběhala, prozradila bys nám proč?

Ze začátku roku 2023 jsem utrpěla zranění zad, konkrétně v bederní části. Zranění mi způsobovalo neskutečnou bolest, která bohužel trvá dodnes. I přes to, že to bylo těžké rozhodnutí, byla jsem kvůli mému zdravotním stavu donucena přestat běhat. 

Přesto, že jsi neběhala, vím že jsi na závody jezdila fandit ostatním, jaké to pro Tebe bylo?

Dělala jsem to, co jsem cítila, že pro mě bude to správné. Když něco milujete a žijete tím, jsou pro vás tohle naprosté maličkosti. Upřímně si neumím představit tak dlouhou dobu bez kontaktu s mými nejbližšími přáteli a zároveň s požárním sportem. Jezdit, koukat se a fandit bylo pro mě něco jako balzám na duši, i když musím přiznat, že mi snad každé navštívené závody bylo více a více líto, že s holkami nejsem na startu taky. 

Čekala jsi, že hned z kraje sezóny budeš zpět na svém?

To určitě ne. Vzhledem k zimní sezóně jsem věřila a doufala, že na tom nebudu špatně. Zároveň jsem věděla, že téměř půl roku pauzy bude na mně hodně znát, což se mi částečně i potvrdilo v určitých úsecích stovky. Mám obrovský respekt k holkám, které o přední příčky bojují. Nikdy bych to nenazvala jako své místo, i když je to příjemný pocit po tak dlouhé době zase stát na příčce nejvyšší. 

Prozradíš nám ještě, co považuješ za svůj největší úspěch? 

Je naprostá povinnost, abych zmínila Mistrovství světa v PS, které se konalo v Chorvatsku, konkrétně v Čakovci, roku 2021, které jsme s holkami ovládly. Celé mistrovství bylo v duchu skvělého týmu, podpory a neskutečných úspěchů nás všech. Byla to pro mě nezapomenutelná zkušenost. Jsem nesmírně vděčná, že jsem se celého mistrovství mohla zúčastnit, a to po boku úžasných holek se srdíčkem na správném místě, s velkými ambicemi a neskutečným odhodláním. Výhra byla naprostá třešnička na dortu nejvíce užitých závodů za celou moji sportovní kariéru.

Chceš na závěr někomu poděkovat?

Největší děkuji patří mému tréňovi Kozlikovi. Trénovat takovou tvrdou hlavu, stojí nervy z oceli, které mu určitě nechybí. Bez něho bych ani z daleka nebyla tam, kde jsem teď a samozřejmě jsem mu za to navěky vděčná. Poděkovat musím určitě mé rodině, která mě podporuje za jakékoliv situace a ostatním, kteří při mě stáli, nikdy jim to nezapomenu.