Tři Sekery a jejich cesta k umístění v Anketě Dobrovolní hasiči roku

Za jednotku byl vybrán a do ankety odeslán zásah u požáru výškové budovy, při kterém došlo ke zborcení části stropu a zranění zasahujícího hasiče, kterému duchapřítomně pomohl kolega, který byl poblíž. Za sbor byl poslán příběh popisující pomoc pro Nelinku, která se narodila dříve, než bylo plánováno a osud jí dal do vínku mnoho zdravotních komplikací, se kterými musí bojovat.

Jak to vše dopadlo a z čeho mají dobráci z Třech Seker největší radost, jsme se zeptali Tomáše Prokopa, starosty SDH.

Koho napadlo přihlásit sbor a jednotku do ankety?

Vlastně s tím nápadem přišel Tomáš Mikota, který se o anketě Dobrovolní hasiči roku dočetl na webu Hasičovo. Nejdříve jsme na něj koukali s otevřenými pusami. Nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že tak malé SDH, toho času s 17. členy, by mohlo mít šanci, jakkoliv uspět. V prvopočátku jsme asi ani nevěřili, že bychom mohli přes odbornou porotu projít až do užšího výběru.

Tomáš Mikota dodává: "Za všechno může Hasičovo 😀, o ADHR jsem neměl tušení, až na webu Haisčovo jsem se o anketě dočetl. Byla to opravdu náhoda. Zprvu jsem měl obavu, aby to nebyl ve finále průšvih, říkal jsem si, že to mám alespoň na koho svést, kdyby to nevyšlo 😂. Ve všem od počátku stojí jako ochránce a jistota Hasičovo. Vlastně i náš nový web a kanál na YouTube je taky vaše zásluha. Prostě Sekery a Hasičovo jdou společnou cestou od začátku kdy se poprvé potkali 😉."

Byla to vaše první účast nebo jste měli zkušenost s přihlášením z předchozích ročníků?

Bylo to pro nás úplně poprvé :-D, vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. Veškerou agendu si vzal na starosti právě Tomáš a my ostatní, jsme po nějaké době samotné přihlášení do soutěže tak nějak vytěsnili. Až jednoho dne přišla na společnou konverzaci SDH zpráva, že jsme postoupili. Následovalo obrovské překvapení střídané s radostí a hrdostí. Rád bych tady poděkoval Tomovi, za jeho nasazení a perfektní práci s ADHR a snaze zviditelnit náš sbor.

Výběr příběhu za sbor a zásahu za jednotku byl jednoznačný?

Udělali jsme „válečnou poradu“ a v obou kategoriích jsme prakticky okamžitě vybírali ze dvou možností.

Za sbor jsme uvažovali ještě nad dárcovstvím krve a plazmy. Je nás celkem 7 a v průběhu roku 2020 jsme jezdili na transfúzní oddělení do Chebu darovat. Tak jako vše, i tato naše činnost byla ovlivněna covidem, takže se nedá říct, že pravidelně, každý měsíc, ale dohromady za sebou máme již kolem 20 odběrů. Pro většinu z nás to byla úplně nová zkušenost. V letošním roce budeme určitě pokračovat. Zdravíme skvělá děvčata na transfúzní oddělení do Chebu!

Nakonec jsme ale vybrali Nelinku. Jsme si vědomi, že dobré skutky by se měly dělat nezištně, ale chtěli jsme příběh Nelinky zviditelnit a v nejlepším případě oslovit další případné podporovatele, kteří by se k nám přidali.

Za jednotku byl ve hře soutěžní zásah při požáru bytového domu v Mariánských lázních a rozsáhlý požár lesního porostu nad obcí Milíkov. Při tomto zásahu byl vyhlášen III stupeň požárního poplachu a díky nepřístupnému terénu, byl na místo povolán vrtulník s bambi vakem. Byl to náročný a zajímavý zásah, bezprostředně však nedocházelo k ohrožení osob, ani obytných objektů. Proto jsme do soutěže vybrali zásah v Mariánkách, tam šlo opravdu do tuhého.

Sice už to víme, ale povězte nám, jaké umístění se vám povedlo získat?

Nutno říct, že už samotný postup do užšího výběru pro nás byla výhra. O to větší překvapení bylo, že jsme postoupili v obou kategoriích, jak za JSDH, tak za SDH. V kategorii jednotek, jsme se umístili na parádním druhém místě a v kategorii sborů jsme obsadili první místo. Jako chápete to? Ještě dnes nemůžeme uvěřit. Je to pro nás obrovská pocta.

Jak jste naložili s výhrami? Máte rozhodnuto nebo ještě přemýšlíte?

Věcné dary budou samozřejmě použity při naší činnosti. Motorová pila už má své místečko v DA, vysílačky čekají na instalaci a víno na to, až se budeme moci konečně sejít a pořádně náš úspěch oslavit. Finanční dar pro jednotku, bude použit při nákupu nového vybavení. Z peněz pro SDH, jsme částí přispěli Nelince na rehabilitační výdaje a za zbytek budou pořízeny slavnostní uniformy novým členům a pravděpodobně nějaké zařízení do hasičárny, až se budeme zabydlovat po rozsáhlé rekonstrukci, která právě probíhá.

Jak jste prožívali vyhlašování? Těšili jste, že se Vám zadaří?

Těšili jsme se moc, do poslední chvíle jsme doufali, že situace dovolí a sál se bude moct zaplnit do posledního místa. V tom případě jsme byli připraveni uspořádat zájezd, aby se mohli zúčastnit všichni členové. Bohužel to nedopadlo a na velkou oslavu, kdy si všichni sáhnou na křišťálovou přilbu, zatím čekáme.

Protože jsme soutěžili ve dvou kategoriích, byl jsem já, vyslán jako zástupce SDH a Dan Vrtil jako zástupce jednotky. Samotné vyhlašování sledovali zbylí členové online a do konce mezi sebe vzali i sochu sv Floriána, kterého jsme kvůli rekonstrukci hasičárny sundali z podstavce.

Nicméně, jak jsem již psal, být v sále, na vyhlášení, jako zástupce jednoho malinkatého sboru, ze západu Čech, pro nás byla obrovská pocta. Nervozitu vystřídala euforie z úspěchu v obou kategoriích a málem ukápla i slzička.

Moc bychom chtěli poděkovat všem organizátorům a vystupujícím za krásný večer a sponzorům za množství cen, které jsme nemohli ani pobrat.

Co byste vzkázali ostatním sborům a jednotkám, kteří třeba váhají s přihlášením do ankety?

Určitě doporučuji neváhat, dnes již víme, že není, čeho se bát. Jsme důkazem toho, že sbor nemusí mít 200 členů a přeci může vyhrát.