PODCAST: Dobrovolní hasiči si starší generace váží

Srdečně vás zdravím z Jablonce nad Nisou, kde se koná celostátní aktiv zasloužilých hasičů a chci zároveň poděkovat, zde jeho vedoucímu a zároveň čestnému náměstkovi starostky sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Josefu Netíkovi za pozvání. Nazdar Pepíku!

Ahoj Pepo..

👇PODCAST K POSLECHU👇

Josefe, jak často se konají taková setkání, jako dnes?

Setkání zasloužilých hasičů se v rámci České republiky konají ve všech okresech, krajích, a tedy i na úrovni našeho sdružení. Dnes tady sedíme s vedoucími krajských aktivů zasloužilých hasičů a hodnotíme, co se nám v našich krajích podařilo i to, v čem se nám nedaří. A hlavně si vyměňujeme zkušenosti.

Ale nositelé čestného titulu Zasloužilý hasič se setkávají i jinak?

Základem je okresní setkávání, která slouží k tomu, aby se naši „zasloužilí“ mohli něco nového dozvědět a zároveň se i pobavit. A proto od toho jsou tady naše aktivity, které se o tuto činnost starají. V každém okrese funguje aktiv, který někdo vede, je garantem zabezpečení plánované akce a zve na ní její účastníky. A jak to chodí v okresech a krajích, tak to dělám já v rámci České republiky.

Jak se dá celá republika obsáhnout? Jsou například místa, kam jezdíš nejraději?

Na cestování je to strašně náročné. Když máme 77 okresů a všechny nás zvou, tak to se rozhodně nedá zvládnout. Jsou to dobré akce. Já se snažím pozvánkám vyhovět a pokud je to možné přijet.

Dnes jsem se tady doslechl, že vaše akce nejsou jen záležitostí zasloužilých hasičů, ale i dlouholetých aktivních funkcionářů a také nositelů Řádu svatého Floriana?

Je tomu tak. V okresech, ve kterých není tolik zasloužilých hasičů, tak jsou na jejich akce zváni i ti, kteří ještě podle stanov nesplňují požadavky na titul, ale rozhodně patří k těm nejlepším a nejaktivnějším a svou účast si zaslouží.

Ale nejedná se přece jenom o nějaké schůze? Jsou to například také akce rekreačního charakteru?

V mnoha krajích pořádáme pro zasloužilé hasiče rekreace. V jejich organizaci se v pořadí střídají jednotlivé okresy. Jsou určeny i pro rodinné příslušníky. Obvykle začínají v pondělí obědem a končí v sobotu ráno snídaní. Jsou to příležitosti, které stmelují lidi dohromady a všichni na ně vždy rádi vzpomínají.

Hodnotili jste, že se účastníte také různých sportovních akcí i práci s mladými hasiči. Nenarážíte tu nějak na generační rozdíly?

Zasloužilý hasič, jako takový, má problém jenom v jednom. Aby mu sloužilo zdraví. Pak se může účastnit jakékoliv akce. Ale nejenom jako divák. Může pomáhat, být rozhodčím apod., ale pokud mu to zdravotní stav nedovoluje, tak to je potom problém. Pokud je přímo nemohoucí, tak je to naše povinnost ho navštívit, pohovořit s ním, informovat ho, co je ve sdružení nového. Dotyčný si toho vždy váží, a to je našim cílem, ukázat mu, že stále patří mezi nás.

Myslím si, že dobrovolní hasiči jsou ojedinělá organizace, která si skutečně starší generace váží a má k ní kladný vztah. Mám pravdu?

Ano Pepo, máš pravdu. Jsem rád, že mohu jako zástupce zasloužilých hasičů s tebou tento rozhovor udělat. My si toho vážíme, že je o nás zájem. Pochopitelně, vždycky to je v lidech. Tam, kde jsou lidé schopni se domluvit, tam to funguje. Kde nechtějí, najdou si vždy záminku, že to nejde. Nebudeme si nic zakrývat, že tomu tak nikde není. Jsme tady od toho, abychom tyto problémy odstraňovali a snažili se je napravit.

Pepíku, na závěr prosím trochu statistiky. Kolik vás, zasloužilých hasičů, celkem je?

Začnu jinak. V roce 1983 byly uděleny první tituly Zasloužilý člen Svazu požární ochrany ČSSR. To znamená, že letos je tomu čtyřicet let, kdy byly uděleny první čestné tituly. Od té doby jich bylo uděleno 3 503. Dnes je žijících 1 397. To druhé číslo bohužel vzhledem k našemu věku stále klesá.

Josefe, já vám přeju, aby to číslo klesalo co nejpomaleji. K tomu, co děláte vám z celého srdce blahopřeji a věřím, že toto vše budete mladé generaci nadále předávat co nejvíce.

My bychom rádi předávali. Tam, kde se o to snaží a požádají nás o to, tak rádi své zkušenosti předáváme. Ale je třeba si říct na rovinu, že jsou i místa, kde o nás nestojí. A to nás mrzí.

Tak doufám, že těch neblahých míst bude stále co nejméně a zas někdy na shledanou.