Loučení po 27 letech

Profesionální hasiči směny C z centrální hasičské stanice v Liberci se rozloučili s dlouholetým kolegou. Ve čtvrtek 28. listopadu 2024 završil svou téměř 27letou kariéru velitel čety ppor. Radek Musil. „Být hasičem je poslání, ne jen zaměstnání,“ říká na rozloučenou.

Radek Musil nastoupil k hasičům 4. května 1998, symbolicky na svátek svatého Floriána, patrona hasičů. Začínal jako hasič na liberecké stanici a zůstal jí věrný po celou dobu své služby. V průběhu let se stal členem lezeckého družstva a instruktorem pro práci na vodě.

Radek zasahoval u mnoha mimořádných událostí. Mezi ně patří například rozsáhlý požár farmy ve Vysoké u Chrastavy, který vypukl před šesti lety, nebo jeho účast v odřadu při požáru v Národním parku České Švýcarsko. Minulý rok se podílel na hašení skládky pražců v Tisové v Karlovarském kraji.

Jeden z nejsilnějších zážitků si ale pamatuje z počátku své kariéry: „Bylo to v Liberci-Lukášově, hořelo v bytovém domě. Z patra plného kouře jsem tehdy vynesl dvě malé děti – jedno na levé, druhé na pravé ruce. A to ještě nebyly vyváděcí masky,“ vzpomíná.

Za bezmála tři dekády se podle svých slov proměnil z „vyjukaného mladíka“ v rozvážného muže. „Tahle profese mě naučila pořádku, disciplíně a preciznosti. Nikdy jsem nelitoval, že jsem se stal hasičem,“ říká.

Velitelem čety byl šestnáct let. S touto funkcí přicházela nejen zodpovědnost, ale i neklidné noci: „Když jsem byl velitel, nikdy jsem nespal úplně klidně. Zatímco ostatní kolegové spali jako miminka, já měl plnou hlavu myšlenek – o práci, o rodině. Pokaždé, když jsem usínal, jsem si v duchu říkal: Dobrou noc, špunti,“ vzpomíná s úsměvem.

Radek Musil za svou službu získal medaile Za věrnost III. a II. stupně, a při příležitosti odchodu do civilu mu byla udělena i medaile HZS Libereckého kraje. Jeho poslední služba se samozřejmě neobešla bez tradičního „posledního výjezdu“, který pro něj připravili kolegové.

„Kluci byli nápadití – oblékl jsem si boty naopak, rukávy jsem měl zalepené, nikdo mě neposlouchal. Asi jsem je špatně vychoval,“ směje se Radek, když popisuje svůj poslední den.