PODCAST: Vánoce s hasičskými pohádkami

Třeboň si možná někdo spojuje s třeboňském kaprem, ale já jsem tady přijel za svým kolegou Janem Vitoněm, který mi už několik let dělá korektury textů mých knih. Honza se také zabývá hasičskými pohádkami a pohádky bezesporu k Vánocům patří. Honzo, jak jsi k pohádkám přišel?

👇Klikni a poslechni si PODCAST👇 

Jsem vyučujícím na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a mám tam poměrně velké procento studentů jak v dálkovém, tak v denním studiu, kteří buď chtějí být, nebo už jsou hasiči, a od kterých jsem se dozvěděl, že také hodně pracují s dětmi. Jsou například z Lišova, Českých Budějovic, Jindřichova Hradce a dalších míst. Tak jsem si řekl, že by nebylo marné právě těm, kteří pracují s dětmi, představit novou tvorbu a tou jsou pohádky. Konkrétněji hasičské pohádky. Tak jsem se tomu tématu trošičku věnoval podrobněji a zjistil jsem, že generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky vydalo dvě knížky pohádek, které jsou v podstatě obtížně dostupné, protože se rozdávají jen dětem za odměnu. Moji žáci magistři se rozhodli, že mi je seženou. Ale i tak mi jednu knihu poslali přímo z generálního ředitelství a druhou mi sehnal zdejší náčelník třeboňských hasičů, můj bývalý žák. Tak jsem si doplnil knihovničku o další pohádky, vedle policejních a jiných záchranářských. Nahlížel jsem teď na ně v celku všech složek integrovaného záchranného systému a chtěl jsem poskytnout těm, kteří by chtěli s nimi pracovat, jejich poslání.

Čím se ti hasičské a také policejní a záchranářské pohádky od těch klasických liší?

Existují hlasy, a už jsem se s nimi setkal, že jsou to takové pohádky - nepohádky. Já s tímto tvrzením do jisté míry souhlasím, protože například Červená karkulka nebo Perníková chaloupka mají naprosto jiný charakter. Jsou to tradiční pohádky s tradičními postavami. Na ty naše je nahlíženo s určitým despektem. Jsou to v podstatě příběhy s pohádkovými rysy. Já souhlasím s tím, že jsou to moderní, novodobé pohádky, které nemají v tradici příliš ustláno. Ještě připomenu jen kupříkladu policejní pohádky Josefa a Karla Čapkových, kde bychom nějaké tradiční podněty najít mohli. Ale tyto novodobé pohádky jsou příběhy, které nepracují až tak s fantazií. Ne že by ji zatracovaly, ale spíše mají výchovný charakter. U nich se dost často dozvídáme, jak se třeba děti mají chovat v lese, jakým způsobem zacházet s ohněm a podobně. Mnohé z dětí neumí ani zapálit oheň v kamnech. Také nač, když mají doma ústřední topení. 

V našich pohádkách zjistíme mnohé o práci hasičů a jejich technice. Myslím si, že právě pohádky pro děti předškolního a raně školního věku mohou hodně napovědět o profesích, které děti denně třeba vidí v televizních zprávách. A to se týká hlavně hasičů. Dnešní malé děti, a mám s tím vlastní zkušenost, třeba kluci se už netouží stát popeláři, i když je třeba vidí každé ráno, kdy je rodiče vodí do školy nebo do školky. Dnes se jim v představách především objevují hasiči nebo jiní záchranáři. Proto jsem se rozhodl, že těm, kteří by chtěli v tomto smyslu s dětmi pracovat, chtěli by je do problematiky záchranářství uvést pohádkou, může být pro ně vhodná knížka rozboru pohádek, kterou jsem nedávno napsal. 

Já bych řekl, že taková pohádka může vést i k určité prevenci. Je to tak?

To máš, Pepo, pravdu. S tím jsem počítal hned od začátku. Jak už jsem řekl, tyto pohádky mají výchovnou tendenci a velice důležitou tu preventivní část, protože děti se v nich třeba dovídají, jakým způsobem zacházet s ohněm, jakým způsobem se chovat, když dojde k požáru a podobně. Jsou tam i uvedená i telefonní čísla, na která mohou zavolat, třeba 150 na hasiče. To je neocenitelná věc. Už od raného věku se v prevenci dá hodně udělat. Čili si myslím, že z hlediska prevence, z hlediska těch, kteří ji znají a kteří ji umí vysvětlit třeba formou pohádek, znovu opakuji, je věc neocenitelná.

V pohádkách se objevují také „záporáci“. Zatím mluvíme jen o těch kladných aspektech. Jaká je charakteristika těch záporných?

Je zajímavé, že právě ti tak zvaní záporáci se během příběhu stávají například strašidýlky, která chtějí s člověkem spolupracovat. Je tam další důležitý aspekt v tom, že děti poznají, že původně zloduch, třeba v tomto případě vodník Vodička, který nemá k lidem pozitivní vztah, nakonec pro svou vesničku udělá to, že při požáru ze svého rybníka vezme vodu a požár uhasí. Dochází k různým proměnám. 

Mezi pozitivními hrdiny pak převládají postavy z našeho světa. Úsměvné je, že pohádkové bytosti a nikoli nadpřirozené udělají někdy i to, co nemusí. Například, že trampům uhasí oheň. Nebo pánovi, který svařuje plot, uhasí plamen. Jde tam zprvu o postavy, které na činnost člověka nahlížejí negativně, ale pak mu pomáhají. A je to třeba patrné i u postav zvířátek.

Jak se pohádky využívají v praxi?

Na začátku semestru se studentů vyptávám, kdo z nich je hasičem nebo s hasiči nějakým způsobem spolupracuje. Když je jich víc a mají zájem, tak s nimi pohádky rozebírám. Myslím si, že by je mohli jak ve svých bakalářských pracích, tak ve svých budoucích profesích využít. Znám hasiče, kteří vedou děti k tomu, aby se naučily tábořit, topografii a jiným dovednostem a pohádky jim mohou pomoci.

V časopisu „Hasičské čtení“ jsem publikoval, že hasiči dělají pohádkové večery nebo přímo chodí číst pohádky do školek a škol.

Jsou větší i menší akce a ty to víš lépe než já, kdy se hasiči setkávají s dětmi nebo pro děti organizuji různé soutěže. A to je právě ten okamžik, kdy se jim těch knížek s pohádkami za odměnu dostává. Pochopitelně, že znám hasiče, kteří se nebrání tomu, že se s dětmi setkávají, třeba v rámci kroužků. Měl jsem studentku ze 3. ročníku ochrany obyvatelstva, nyní pracuje jako profesorka na jedné střední školy v Českých Budějovicích, která napsala úžasnou bakalářskou práci zaměřenou na hasičský dorost. Jak děti seznamovat s hasičskou problematikou. Ti, kteří se tomu věnují, jsou penězi k nezaplacení.

Máme nějaké informace, jak děti reagují na tento nový styl pohádek?

Mám jenom zprostředkovanou informaci. Takže přesně tu zpětnou vazbu nemám. Ale po mnoha rozhovorech s lidmi z Lišova mám informaci, že to děti baví. Takže si myslím, že je to dobrá aktivita. Ale přímo tohoto procesu nejsem účasten. 

Tak já přeji těm, kteří pohádky píšou, i těm, kteří je přednášejí, se jim dařilo, aby je to bavilo i nadále. Přeji všem hasičům i tobě krásné Vánoce. 

Tobě přeji, Pepo, taky krásné Vánoce a všem dobrovolnými a profesionálním hasičům minimum požárů nejen o Vánocích.