Sběratel, historik, zdravotník a hlavně hasič – David Dvořáček

Slovo „kolegou“ říkám záměrně, protože David patří k nejaktivnějším dopisovatelům do hasičských médií, a tedy i Hasičského čtení.

👇Klikni a poslechni si PODCAST👇 

Davide, já vím od tvých aktivitách daleko více, ale začneme u tvého dopisovatelství. Jak jsi se ke psaní o hasičích dostal a jaký je tvůj vztah k hasičině vůbec?

Nejdříve jsem byl zdravotníkem u české Maltézské pomoci, jejíž činnost tak kolem roku 2000 začala upadat. Tak jsem si řekl, že to zkusím u hasičů. Nejdříve jsem se hlásil ke profesionálním, ale skončil jsem u dobrovolných. První článek jsem napsal do místního zpravodaje o výcviku jednotky na dopravní nehody, a pak už to šlo jaksi nějak samo.

Já vím, že tady, na Vysočině byl ještě před nedávnem nejaktivnějším dopisovatelem Karel Herold ze Žďáru nad Sázavou, a ty jsi jeho následovníkem. Také píšeš že Žďárska, s Blanenska, Třebíčska… On měl na to ve svých devadesáti letech spoustu času a měl k dispozici kolo. Jak to všechno stíháš ty?

Hlavně se zaměřuji na okresy Žďár nad Sázavou a Brno-venkov. Občas něco pošlu i z jiných okresů a také často zavítám do Pardubického kraje. Tvrdím, že je potřeba naši všestrannou činnost prodávat, umět ji zpropagovat.

Píšeš o oslavách a výročích sborů. Ty úzce souvisí s historií. A ta je další oblastí, kterou se zabýváš. Jak k té jsi se dostal?

U nás se kroniky moc nevedly, a tak jsem začal psát pamětní knihu sto let pozpátku. Když jsem informoval média o nějakém výročí, tak každý článek začínal tím, jak sbor začínal, jak byl založen. Tak se mé poznatky postupně doplňovaly. Odsud byl už jen krůček k mé sběratelské činnosti. Říká se že, kdo začíná jako historik, končí jako sběratel, anebo naopak, kdo začíná jako sběratel, tak končí jako historik. Každý z nás o předmětech, které sbírá, chce mít co nejvíce informací a shání k nim potřebné podklady.

Tím jsme přišli k tvému sběratelství. Na co se ve svém dalším koníčku zaměřuješ? S čím jsi začal?

Nyní mám velkou sbírku požárních a záchranných vozidel v měřítku 1:43. Původně jsem sbíral všechna autíčka z celého světa, ale z toho sešlo. Bylo to nereálné jak finančně, tak prostorově. Nyní se zaměřuji jen na období Československa. Dneska spousta dětí ani neví, co je to trambus „stoosmačtyřicítka“, žigulík a jiné. Modely se dají snadno koupit. Například, vyrábí je firma Deagostini jako civilní auta, které se pak přestříkávám a předělávám na hasičská. A pak se zaměřuji také na československé medaile od roku 1949 doposud. Chybí mi snad asi jen dvě. Začal jsem s vypracováním památníku zasloužilých hasičů a podle jejich fotografií jsem se učil poznávat stužky na jejich hrudích, jaká která patří k dané medaili.

S kým máš tak nejlepší vztahy mezi sběrateli a historiky? Se kterým muzeem se ti nejlíp spolupracuje?

Nejvíce spolupracuji s Centrem hasičského hnutí Přibyslav, kde jsem členem sekce sběratelů. Potom s historickými expozicemi požární ochrany v Oslavanech, Novém Městě na Moravě a v Kočí. Sběratelů je po republice poměrně dost a každý rád se pochlubí se svými novými úlovky. Takže všichni spolu široce spolupracujeme, dáváme si avíza a jsme ve stálem v kontaktu.

Ty jsi se zabýval také badatelskou činností. Mě jsi velice pomohl s historií samaritánského hnutí u nás. Jakými tematikami ses všechno zabýval a na čem pracuješ nyní?

Jako hasič zdravotník jsem se zabýval historii těchto hasičů od roku 1893 do roku 1953, kdy byli zrušeni a převedeni pod Český červený kříž. Dále, jako podnikový hasič se snažím zaznamenat historii továrních sborů na území České republiky, protože o tuto oblast doposud nebyl v podstatě žádný zájem. Dnes patří tyto sbory pod podniky, ale kdysi to byla jedna velká organizace, jejíž dějiny nikdo nezaznamenal. V současnosti se snažím dávat dohromady fakta o sokolských odborech hasičů. Také SDH Velká Bíteš vznikl jako hasičská tělocvičná jednota Sokol. Těch sborů, co takto začínaly je poměrně dost. Je to část společné historie od založení Sokola, po rok 1893. Pak už následovaly snahy nespojovat tato dvě hnutí dohromady. Bylo však období, kdy aktivitu sokolských jednot udržovali právě jenom hasiči.

Přejdeme ale do současnosti. Čím se nyní zabýváš, co u vás připravujete?

V našem sboru jsem kulturním referentem a organizujeme spoustu akcí. Docela vyhlášený je každoroční Bítýšský dětský den s bohatými ukázkami dobrovolných hasičů. Proslavené jsou také Bítýšské hody a letos jsme měli tzv. Jahodový sklípek. Navíc jsme oslavili 150. výročí založení sboru. K tomuto byla mimo jiné uspořádána výstava a nyní je k vidění expozice sbírky mých modelů záchranářský vozidel.

Takže se půjdeme na ní podívat!

Já ti děkuji za rozhovor a zase někdy na shledanou.