PODCAST: S Františkem Podolníkem nejen o padesáti letech hry Plamen

Možná ne docela, ale naprosto z velké části u začátků této hry stál i můj hostitel. Františku, jak na tu dobu vzpomínáš?

Vzpomínám na to tak, že v roce 1975 jsem začal pracovat s dětmi tady ve Velké Úpě. Tím jsem se stal členem komise mládeže okresu Trutnov a poté členem krajské komise se zaměřením na dorost. V té době Plamen celorepublikově běžel už asi tři roky. Zapojili jsme se do něj a navíc, pionýrská organizace měla v té době soutěž O partyzánský samopal, a také v ní jsme se v rámci okresu i kraje jako hasiči účastnili.

 👇Klikni a poslechni si PODCAST👇 

Vím o tobě, že ses v práci s mládeží dostal až na celostátní úroveň. Jaká to byla cesta?

To bylo až v roce 1992, po mimořádném sjezdu, kdy se u stanovovaly ústřední odborné rady. Byl jsem delegovaný za Východočeský kraj, který byl tehdy o dva okresy větší než dnešní Královéhradecký a Pardubický dohromady. Já jsem tehdy byl od roku 1980 pracovníkem okresu Trutnov. Za vedoucího celostátní rady jsme si zvolili Vaška Lišku, který se však po necelých dvou letech své funkce vzdal a já nastoupil místo něj.

Takže ses stal hlavním „mládežníkem“ Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska?

Ale byla to funkce dobrovolná, protože na ústředí ještě byl pracovník pro mládež Franta Pokorný.

V té době vznikala spousta nápadů. Například letní škola instruktorů, u jejíž zrodu jsi také stál. Jaké to bylo?

Ta se začala dělat v ústřední hasičské škole Bílých Poličanech. Tehdy každé léto zde probíhal letní tábor pro děti zaměstnanců sdružení a následně i škola instruktorů. Pro ně jsme z okresu zapůjčovali některé věci a já tam pravidelně dojížděl. Pak došlo k určitým neshodám mezi vedením tábora a školy. Tehdy mi Franta Pokorný navrhl, abych se stal hlavním vedoucím. Já to vzal za podmínky, že bude podle mě spadat všechno. Jak škola, kuchyň, tak i tábor. Po dvou letech přišel Láďa Čabla s tím, aby se udělala letní škola i na Moravě a požádal mě, abych s ním spolupracoval a v začátcích této školy působil. V Jánských Koupelích probíhal také letní tábor, který vedla Šárka Čerňáková, členka naší rady mládeže. Takže se to dalo dohromady a dnes funguje letní škola instruktorů jak v Janských koupelích, tak už ne v Bílých Poličanech, ale v Malých Svatoňovicích.

Vraťme se k Plameni. Na co nejraději vzpomínáš? Na kterou ze soutěží?

Já jsem těch soutěží absolvoval hrozně moc, v jejich průběhu, došlo také k velkým změnám. Vyšly směrnice, pamatuji si, že byly v červených deskách, které určovaly nejen pravidla Plamene, ale také mládežnických disciplín CTIF. Vítěz celostátní soutěže Plamen dostával příležitost reprezentovat Českou republiku na mezinárodní úrovni. Šlo o úplně jiné disciplíny, než původně ve hře Plamen byly. Proto jsme museli pravidla rozšířit také o pravidla CTIF a postupně je zařazovali do hry Plamen. Takže děti se prvky CTIF učily už při okresních a krajských kolech.

Nemohu říct, která soutěž byla nejlepší. Každé celostátní mistrovství organizoval některý z okresů. A všechny republikové soutěže, kterých jsem se účastnil a ve kterých jsem dělal náčelníka, byly vždycky dobře zorganizovány.

Vzpomněl jsi soutěže CTIF. Já mohu za sebe říct, že jsem tě poznal právě na jedné z nich ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsi dělal rozhodčího. V čem si všechno rozhodoval?

Ještě, když jsem pracoval na okrese Trutnov, udělal jsem si první stupeň vedoucího a jedničku rozhodčího mládeže. Poté jsem absolvoval kurz rozhodčích CTIF pro mládež. Na proškolení jsem jezdil s Honzou Muškou do rakouského Lince. Pak jsem udělal zkoušky na rozhodčího pro dospělé. Na hasičské olympiádě ve Villachu v roce 2017 jsem už rozhodoval dospěláky.

Škála tvé činnosti je docela široká. S čím jsi vůbec hasičině začal?

Když mě bylo zhruba 12 let, tak jsem tady ve velké Úpě vstoupil mladým hasičům a začali jsme jezdit na soutěže, které v té době byly. Jak už jsem říkal, Plamen začal v roce 1972 a já jsem maturoval v roce 1975. Od toho roku jsem tady vedl děti. Později jsem se stal starostou sboru. Činnost v jednotce jsem ukončil, když mě bylo třiasedmdesát, tedy před třemi roky.

Mohu s odpovědně říct, že jsi mezi hasičemi velice váženým člověkem. Hodně lidí tě zná právě s hasičských soutěží určitě na tě vzpomínají ti, které si vedl jako mládež, které jsi vychovával. Stává se ti, že se někdy setkáš s některým z nich?

Stává. Často. Hlavně se znám se spoustou rozhodčích, se kterými jsem spolupracoval.

Františku, já ti přeji hlavně zdraví. A za to všechno, co jsi pro hasiče udělal, ti moc děkuji a těším se zas někdy na shledanou.