„Prosím, na minutku ….“ s Lenkou Šestákovou
Na pět anketních otázek odpovídá mistryně ČR v celkovém hodnocení s družstvy a bývalá rekordmanka v běhu na 100m překážek
Lenka Šestáková – vítězka běhu na 100m překážek na hasičské olympiádě v Otravě, mistryně ČR v celkovém hodnocení s družstvy Poniklé a Ledenice, bývalá česká rekordmanka v běhu na 100m překážek
Zde jsou jeho odpovědi …
Kterých vítězství si nejvíce vážíte a proč?
Jedním z největších vítězství pro mě bylo dostat se s družstvem SDH Ledenice na olympiádu ve Francii. Když závodí člověk sám za sebe, je to jen na něm, jak to dopadne, ale když závodíte za tým, musíte být sehraní a spolehnout se jeden na druhého. Dalším vítězstvím pro mě, kterého si vážím, bylo dostat se do reprezentačního týmu žen a zúčastnit se MS v Rusku. Není jednoduché dostat se zpět do formy po dvou dětech, ale díky mé rodině, a hlavně manželovi, jsem to dokázala.
Co se týče vítězství doslova, tak určitě zlato z olympiády z roku 2009. Jela jsem na olympiádu do Ostravy s tím, že získám nějaké zkušenosti a zaběhnu dobrý čas pro tým, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla stovky vyhrát.
Dále vítězství na Českém poháru v Bludově, kde jsem v roce 2009 poprvé dokázala zaběhnout čas pod 17 sekund. A ještě vítězství s týmem SDH Ledenice na MČR v Ostravě v roce 2011 a s týmem SDH Poniklá v roce 2018 v Liberci.
Kdo nebo co vás nejvíce motivuje?
Má rodina a kamarádi, bez jejichž podpory by to nešlo. Na většinu závodů se mnou jezdí manžel a teď už i děti. Když slyším, jak mi fandí, tak mě to hodně motivuje. Poté, co mi přišla nabídka do reprezentace, podmínkou bylo naučit se věž. V mém okolí nebyla možnost, kde bych trénovala, a tak mi ji manžel postavil. A to už je hodně velká motivace, nemyslíte?
Jak se Vám dařila příprava ve stavu prošpikovaném vládními opatřeními?
V době karantény, kdy byla sportoviště zavřená, jsem se snažila cvičit doma. Dělala jsem různé posilovací cviky a nejlepším přítelem se stalo švihadlo. Teď se snažím být alespoň 2x v týdnu na hřišti a pilovat stovky a věž.
Jaké máte plány do budoucna?
Požárnímu sportu bych se chtěla věnovat i nadále. Zatím nevím, co přinese příští rok. Takže se asi nechám překvapit.
Co byste vzkázala hasičské mládeži, která se také požárnímu sportu věnuje?
Základem je určitě trénink a brát požární sport jako zábavu. Každý závod nemůže skončit vítězstvím a někdy se i něco nepovede, ale důležité je se poučit ze svých chyb a nevzdávat to.
