PODCAST: Znovuzrození sboru v Jenišově

Naštěstí mezi více než tisícovkou obyvatel jsou takoví chlapi, jako Jan Eder a Milan Tomeš, kteří po kolem roku 2015 začali tradice započaté v roce 1883 úspěšně křísit.

👇PODCAST K POSLECHU👇

Honzo, v roce 2015 jsi řekl redaktorovi Mladé fronty Dnes, že stav sboru a jeho majetku je ve zuboženém stavu. Jaké to tehdy bylo?

Po revoluci, v roce 1991 ukončili hasiči svou činnost a opustili hasičskou zbrojnici, kterou si tehdejší vedení obce přetvořilo v jakýsi sklad komunální techniky. Takové sběrné odkladiště. Budova je v žalostném stavu ještě do dneška. Nicméně v tom roce 2015 jsme dali s několika dobrovolníky SDH Jenišov znovu dohromady. Včetně stanov, sídla, svého znaku a ostatních náležitosti. Zhruba rok na to se nám podařilo se souhlasem obce a za pomoci krajského Hasičského záchranného sboru založit klasickou výjezdovou jednotku. Jednu z mála jednotek, která vznikla v době, kdy jiné spíše zanikají.

Moc tomu nerozumím. Jak to, že vám to šlo tak nezvykle rychle?

Zas tak rychle to nešlo. Nejdříve se zrodil nápad a s Milanem jsme oslovili tak sedmdesát osmdesát lidí z naší obce, kteří se naší myšlenkou nadchli, a pak už to šlo ráz naráz. Od HZS Karlovarského kraje jsme si sehnali podklady, jak se správně mají jednotky zakládat, co je třeba všechno udělat, jaké jsou metodické pokyny, jaká se musejí zdržovat pravidla. Postupně jsme se tím prokousali a dnes jsme plně fungující jednotka i sbor a účastníme se všeho dění.

A ty jsi Honzo měl nějaké hasičské zkušenosti?

Ještě před revolucí jsem byl mladý hasič a jezdil jsem na soutěže. Pak jsem mladé hasiče pomáhal vést. Dnes mi je už přes padesát a prostě jsem chtěl něco takového znovu obnovit.

Takže povodní myšlenka vyšla od tebe?

Dali jsme to dohromady tady spolu s Milanem.

Milane, jaký tvůj podíl na znovuzaložení sboru a jednotky?

Honza Eder mě oslovil, zda bych mu mohl pomoct, ale bez jeho vůle a respektu by se to určitě neobešlo. Byl jsem rád, že jsem se mohl toho účastnit. Sbor se stal spojovacím článkem mezi starousedlíky a těmi, kteří se to obce přestěhovali. Byla to taková možnost se navzájem setkávat a poznávat. V tom jsem viděl velkou budoucnost, a proto jsem se do toho také pustil.

Zaujalo mě i to, že k vám do sboru vstupovali lidé různých profesí.

Milan je například soudce, máme tam lékaře, pak tam máme manažera velké společnosti, zkrátka jsme různorodí. A to je i ve výjezdové jednotce. Od každé profese někdo.

Ale ve sboru máte i děti?

Na začátku jsme měli asi zhruba třicet dětí ve dvou kategoriích, mladší a starší. Účastnili jsme se soutěží dokonce jsme uspořádali soutěž „O pohár hejtmana Karlovarského kraje“. Bohužel, se nám to nepodařilo udržet, protože to bylo hodně časově náročné. Nyní čekáme, kdo by se našel, aby práci s dětmi opět obnovil.

Honzo, řekl jsi, že hasičská zbrojnice byla ve zuboženém stavu. S ní se nic nezměnilo?

Hasičárna, která je samotném centru obce, je stále v zuboženém stavu, protože se do ní od toho roku 1991 neinvestovala ani koruna navíc. Budova zbrojnici připomíná jen vzdáleně, a když se podíváte dovnitř, tak je to hrůza. Pokud bude nějaká vůle, tak se bude muset celá vystavět znovu.

A jak to tedy řešíte? Kde se třeba scházíte?

Máme kulturním domě vyhrazenou část, ve které máme uložené stroje a máme se kde převléci. Přesněji, za hospodou byl velký sál, který se rozdělil na úložiště techniky a my tam máme své zázemí.

Je tam vaše technika dobře chráněná?

O prostor se dělíme s dalšími. Je tam uložena také obecní technika a své zázemí tam má i sportovní spolek. Máme s tím sice problémy, ale jsme rádi, že tam můžeme být. Věříme, že přijde doba, kdy budeme mít svoje zařízení, na které budeme pyšní.

To znamená, že do budoucna máte dost velkých plánů?

Když máme výjezd, a těch vloni bylo dvanáct, tak je to složitější i s převlékáním. Odkládat oblečení si musíme na zem. Nemáme si ani kde umýt ruce, ale bereme vše tak, jak to je. Svou spolkovou výjezdovou činnost jsme obnovili teprve před pár lety, takže věřím, že do budoucna se ta situace změní.

Jednotka však potřebuje mít i podporu obce i hasičského záchranného sboru. Jak to v tomto směru vypadá?

Já si myslím, že podporu obce máme a z kraje jsme dostali dotace dopravní auto. Byly nám dodány zásahové obleky, dostali jsme boty a posunujeme se dál. Budovat spolek a jednotku od nuly, to prostě chce nějaký čas.

Milane, Honza vzpomněl dvanáct loňských výjezdů. Který byl nejzajímavější?

Nejzajímavější byl zrovna ten, kterého se mi podařilo nezúčastnit. Byla vichřice, po které jednotka nejen u nás ale i okolí odklízela polámané stromy a odklízela spadané větve a odstraňovat další překážky. Zajímavý zásah byl při hašení dřevěného srubu v obci.

Chlapi, vy jste mi tady přivezli velice zajímavé dokumenty. Vidím tu nějakou starou kroniku. Ta je snad ještě z doby německého osídlení?

Tady je odznáček z roku 1926, ještě s původním názvem obce Jensen. Kronika je z předválečné, válečné a poválečné doby. Jsou to překrásné věci. Když se to čte, tak je to velice moc zajímavé. Třeba osmdesátých letech dělali hasiči vše, aby přilákali mezi sebe mladou generaci. Všemožně se snažili svou spolkovou činnost udržet. Jsou zde jména lidí, kteří ještě žijí, a s kterými jsme znovuzaložení sboru konzultovali. Pak tu máme obrazovou dokumentaci. Vidíš, padesátý devátý rok. Snímky z výcviku i ze soutěží. Člověku se ani nechce věřit, jaké to bylo, pokud to na těch fotkách nevidí.

Vaše minulost byla celkem úspěšná a já věřím že budoucnost bude také. Držím vám palce a děkuji Vám za rozhovor a někdy zase na shledanou.

Z Karlovarska pro Hasičovo Pepa Nitra.