PODCAST: Zastavení v hornolidečském betlémě

Zdraví vás Pepa Nitra, zdraví všechny posluchače na Hasičovo. Zdravím vás od slovenských hranic, z Valašska, z Horní Lidče, kde jsem se setkal se starostou obce panem Josefem Tkadlecem. Nazdar Josefe.

Zdravím tě Josefe a jsem rád, že se tady potkáváme.

👇PODCAST K POSLECHU👇

Pak je tady ještě s námi starosta sboru Stanislav Mišun.

Dobrý den. Děkuji za pozvání. Taky zdravím.

Sešli jsme se v takové nejenom místní raritě. Málokdo totiž ví, že tady máte krásný vyřezávaný mechanický betlém. Sedíme tedy v betlémě. Josefe, co to tady je za unikát?

Náš česko-slovenský mechanický betlém, jak již název napovídá, je taková turistická atrakce, díky které se snažíme pomoci dřevořezeb ukázat, jaké zlínský a trenčínský kraj nabízí památky. Myslím si, že se nám to už třináct let daří.

Můžeš nám něco o Horní Lidči ty, jako starosta obce?

Velice rád. Horní Lideč je při hraniční obec. Máme asi 1 400 obyvatel a jsme takové přirozené centrum oblasti Hornolidečska. To znamená také z pohledu služeb, které tady nabízíme a poskytujeme občanům okolních obcí. Školu, zdravotní středisko atd. Samozřejmě, také tomu obci a okolí slouží i naši hasiči, naše výjezdová jednotka. Ale k tomu se určitě ještě dostaneme.

Na hasičský sbor se zeptám tady Standy. Jak se vede hasičům?

Náš sbor byl založený v roce 1911. Máme výjezdovou jednotku, ve které je patnáct členů. V dnešní době na sbor má 79 členů. Máme však problém s mládeží, protože se do toho nikdo z mladých nějak nehrne. Po covidu se nikomu z těch děcek nic nechce a každé raději sedí doma u počítače nebo u tabletu.

Chtěl bych ale vyzvednout Míru Pinku, velitele sboru a velitele výjezdové jednotky, který zajišťuje všechno, co je spojeno s výjezdy. V průběhu roku jich máme takových šestnáct až sedmnáct. V poslední době bývají hlavně do Valašských Klobouk a okolí na hledání pohřešovaných osob.

Tady je kraj kopcovitý a lehce se v něm zabloudí. Jsem rád, že já jsem nezabloudil a trefil se do Horní Lidče. Starosto, co obec a hasiči? Jaký mají vztah?

Asi neřeknu nic mimořádného, když potvrdím slova mnoha mých kolegů - starostů, že vztah je mimořádně dobrý. Myslím si, že to je pro každého starostu velmi důležité. Jak už Staňa zmiňoval, jak provádějí službu pro okolí, ale oni také stejnou měrou pomáhají obci. To není jenom o kultuře. Je to i o živelních pohromách. Sem tam je tady nějaká velká voda. Sem tam potřebujeme, aby nám pomohli s údržbou chodníků s čistěním a tak dál.

Co je důležité, vždycky k tomu musíte mít lidi, kteří to chtějí pro tu obec udělat. A u osob, jako tady Standy Mišuna nebo Mirka Pinky, kterého jsme tady zmiňovali, to tak prostě je. To je takový z nebe spadlý dar, že mám ke starostování tak skvělé kolegy, jakými jsou hasiči.

A hasiči to mají taky dobré, protože vím, že ty jsi taky dobrovolný hasič, je to tak?

Ano, je to tak. V roce 1993 jsem tady vstoupil do sboru, ale pro mě to nebyla žádná neznámá. Můj tatínek byl ve Valašské Senici, odkud pocházím, hasičem po celý svůj život. Takže my jsme hasičinu měli tak nějak pod kůži. Je tedy zcela přirozené, že patřím k hasičům.

Stando, jak ty jsi na tom s hasičinou? Jak dlouho ji děláš?

Já pocházím z Lužné, což je tady vesnice kousek od Horní Lidče. U hasičů jsem od patnácti roků a od roku 1975 jsem strávil 33 let jako hasič z povolání ve Valašském Meziříčí. Asi proto si mě zvolili za starostu SDH.

Jak jste na tom s technickým zabezpečením?

Máme cisternu Man, dopravní automobil Ford, kalová čerpadla, odsávače a vysoušeče. A také jednu starou mašinu, kterou opatrujeme a ta je, domnívám se, z roku 1932. Nevím to přesně, protože její věk se nedá pořádně zjistit. O tu se stará náš dlouholetý člen Jiří Kurtin, který ji vlastně po dlouhé době, když se našla zapomenutá ve stodole, zprovoznil. 

Chci připomenout, že zde v roce 2012 končila jedná z etap IV. propagační jízdy SH ČMS. Tehdy jsme se zastavili u vaší nádherné hasičské zbrojnice a výcvikového střediska. O tom bych rád Jožko něco slyšel.

Naše hasičská zbrojnice a výcvikové středisko dobrovolných hasičů tu není jen proto, aby měla zázemí jenom naše jednotka. V roce 2009, tedy čtyři roky před tím, než jste přijeli, dali jsme výcvikové středisko do provozu. Dovolím si říct, že je to tady ve Zlínském kraji taková určitá rarita. Byli jsme si vědomi, že dobrovolní hasiči nemají úplně ideální podmínky pro svůj výcvik a pro svoji další činnost. Tak hlavně z pohledu výcviku a vzdělávání jsme chtěli něco udělat pro celou oblast. Proto zde vzniklo krajské středisko, které disponuje veškerým vybavením také pro hasičský sport, jak pro děti, tak i pro dospělé. Máme tu čtyřsetmetrovou tartanovou dráhu. Jezdí jsem družstva i ze Slovenska, z naší družební obce Dohňany, kam máme za měsíc jet na oslavu 100 let založení jejich sboru. 

Právě na to jsem se chtěl zeptat, že když jste na hranicích že Slovenskem, jak se svými sousedy vycházíte?

Řeknu vám, že když se dělila republika, tak jsem byl z toho velice smutný. Ale potom, a vlastně dodneška tak, jak jsou nastaveny naše vztahy, je to úžasné. V podstatě, schengenský prostor všechno vyřešil. Řekl bych, že se slovenskými přáteli zde v příhraničí máme nadstandartní vztahy. Dokonce jsme se slovenskými kolegy měli i společné cvičení. Pro mě je důležitá spolupráce mezi obcemi a obec Dohňany u Púchova je obcí, kde spolupracuji s tamním starostou už mnoho a mnoho let. A vlastně i tento betlém je výsledkem naší česko-slovenské spolupráce. Pak zdejší Trezor přírody je dalším výstupem této spolupráce. Na tvou otázku je jednoduchá odpověď: Je to skvělé!

Když jsme mluvili o vašem betlému, tak přece na jeho výstavbě ses starosto také podílel?

To teda ano. Betlém v Horní Lidči jsme si vymysleli my tady, protože mě betlémy zajímaly odmalička. Říkali jsme si, že by bylo fajn, kdybychom udělali takový, který přitáhne lidi. Který dá něco navíc, aby si od nás návštěvníci odnesli nějaké informace

o obou příhraničních krajích a touhu podívat se do těch míst, které u nás v těch dřevořezbách vidíš.

Viděl jsem tam i Hostýn. Tak mi řekni, co ty a Hostýn?

To je zajímavá otázka. To bych se musel hodně rozpovídat. V úvodu se mi hned vybavilo jméno Josefa Juráně, vynikajícího člověka (předseda Ústřední a kontrolní revizní komise Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, poz. pN). Byl také členem výboru Matice svatohostýnské. Jelikož jsme se znali z hasičského prostředí chtěl, abych se angažoval na Svatém Hostýně. A Svatý Hostýn a hasiči to k sobě prostřednictvím hasičských poutí patří. Chtěl, abych vypomohl s investicemi, které se tam připravovaly. Toho jsem se rád ujal a společně s výborem Matice svatohostýnské, která čítá deset členů, se v této fázi snažíme řešit dopravní stavby a udělat tamní prostředí pro jeho návštěvníky přívětivější. Přijíždějí tam převážně auty, tak je třeba, abychom měli provoz přizpůsobený dnešní době.

Jsem rád, když poslední dubnovou sobotu, pomáhá hasičskou pouť organizovat Matice svatohostýnská a v ní je i zástupce hasičů, kterým je dnes po Josefu Juráňovi jeho kolega Josef Tkadlec. Já ti Jožine mockrát děkuji za milý rozhovor.

Já ti také děkuji a jsem rád že jsem mohl promluvit k příznivcům a posluchačům Hasičovo. Ať se jim daří.

A také děkuji tady Standovi. Díky Stando.

Já také děkuji za možnost se toho účastnit a chtěl bych pozdravit všechny dobrovolné hasiče v republice, popřát jim hodně štěstí a zdraví. Hlavně jejich rodinám, které jim umožňují jejich práci dělat. Děkuji.

Tak chlapi, zase někdy v Horní Lidči nebo na Hostýně, na shledanou.

Na shledanou.