PODCAST: Ve vyprošťování hraje hlavní roli čas

David Blažek je velitelem jednotky, která v loňském roce zvítězila na mistrovství republiky ve vyprošťování z havarovaných vozidel v Liberci. To znamená, že jste šampióni. Co to pro vás Davide znamená?

No, povedlo se. My jsme si splnili takový nesplnitelný sen, protože do vyprošťování nás nominoval kraj už před čtyřmi pěti lety. Na první soutěži v Praze jsme se neumístili zrovna dobře, ale někde na středu. Tak jsme byli trochu zklamáni. Teď jsme si chtěli zvednout náladu a povedlo se nám to.

👇PODCAST K POSLECHU👇

To jste si museli předtím pěkně máknout?

Dá se říct, že jsme se přetrénovali, protože měsíc před soutěží se zdálo, že nikam nepojedeme. Padla totiž na nás taková ponorka, že jsme se na přípravě dokázali pohádat u všeho. Ale pak při zásazích jsme zase fungovali jako jedna parta. To nás zase stmelilo. Když jsme přijeli do Liberce, tak to z nás všechno spadlo a soustředili jsme se jenom na výkon.

Čekali jste první místo nebo ne? Byla tam nějaká motivace?

My jsme ho určitě nečekali, protože hned v pátek na briefingu jsme zjistili, že nesplňujeme pravidla soutěže. Měli jsme problém, že jsme nepřijeli s cisternovou automobilovou stříkačkou, ale my máme vyprošťování na technickém automobilu. Nakonec jsme tam byly dvě jednotky, které musely řešit zapůjčení nějaké cisterny. První nám nabídli cisternu kluci z Řeporyjí, kteří přijeli reprezentovat Prahu. Ale k tomu nedošlo. Byli jsme rozčarováni, jelikož jsme vůbec nečekali, že bude tak tvrdě vymáháno, abychom přijeli jiným autem. Ale v sobotu nám nakonec půjčili místní profesionální hasiči jejich záložkovou cisternu. Byla prázdná a připravena na stejné vyprošťovací zařízení, jaké máme my. Všechno potřebné nám tam sedlo tak, jak mělo a povedlo se.

K vítězství vám srdečně blahopřeji. Vy ale máte také bohatou praxi. Jak se dívám na váš hasební obvod, tak obsahuje i dálnici se silným provozem směrem z Prahy na Plzeň.

Hasební obvod je velký a dá se říct, že od doby, co jsme se my sami chtěli stát jednotkou, která bude předurčena, tak jsme ušli dlouhou cestu, aniž bychom věděli, že předurčeni budeme. Absolvovali jsme potřebný kurz, protože jsme ho chtěli mít. Na kraji (HZS Středočeského kraje) to bylo totiž nastaveno tak, že jednotky, které tento kurz nemají, předurčeny být nemohou. Tak jsme žádali, zkoušeli, trénovali. Nakonec to vyšlo. Od té doby sedmdesát procent naší zásahové činnosti je na frekventované dálnici D5.

Co je na té práci nejhorší?

Nejhorší? Řekl bych, že čas. Čas na přípravu, školení a samozřejmě v samotných výjezdech. Ne vždycky jde o to jenom někoho zachránit, ale ve finále se čeká na dopravní či kriminální policii, nebo na nějaké úkony, které dělá někdo jiný a my čekáme, až to všechno svoje udělají. My teda provedeme ten úvodní zásah, ale pak čekáme na závěr. Někdy máme až tři i čtyři výjezdy za den. Pak je to hrozně moc náročné. 

To je dost. Kolik výjezdů máte za měsíc?

Máme jich nějak kolem sto padesáti za rok a nedá se říct, jestli máme jeden měsíc méně nebo stejně. Je to podle toho, jak se bourá. Ty měsíce se mění. Je to různorodé. Někdy máme pět výjezdů za měsíc a někdy jejich třicet pět. Trojkové jednotky mají cca šedesát výjezdů do roka. My, zrovna prvním rokem, když jsme se dostali k vyprošťování v září, tak do prosince jsme měli sedmdesát výjezdů. V tom při dopravních nehodách byli tři mrtví.

Kterém roce to bylo?

Hrozně dávno. 2016 nebo 2017.

Když se podíváme na celou vaši vyprošťovací éru, co bylo pro vás nejhorší? Na co nerad vzpomínáš?

Asi u vyprošťování se nedá říct, že bych na něco nerad vzpomínal. My jsme se patrněi ještě nedostali k tomu nejhoršímu, co může nastat. To je vyprošťování zraněných dětí. Většinou, když jsme byli u nehody s dítětem, tak šlo jen o nějaký ťukanec. Nebo náraz zezadu při nedobrždění. Také se stala jedna šťastná náhoda, že maminka rozpárala půlku auta o kamion a opravdu se nikomu nic nestalo. Stříhat se nemuselo. Takže, dospělé zvládáme, na to už jsme si tak nějak zvyklí, domácí mazlíčky také zvládáme. Nebo i koně, ty už jsme při nehodě také měli. Ale loni, na konci školního roku, den před vysvědčením, jsme přijeli ke srážce motocyklu s dodávkou. Při ní zemřela nezletilá holčička. To nebylo dobrý. Po vyprošťování tam už šlo vysloveně o resuscitaci, která se bohužel nepovedla ani kolegům ze záchranky. Byla tu i letecká záchranná služba, jako u každé velké nehody. Taková událost se všem zasahujícím vryje do paměti. Není to hezká vzpomínka.

Jsem přesvědčený o tom, že být nejlepší v republice chce také mít nějakou podporu. Jakou máte vy?

Samozřejmě velkou podporu máme na městě. Cokoliv jsme na soutěžení potřebovali, ať už šlo o finanční podporu, například v rámci startovného, tak to jsme od města dostali. Nemáme s tím žádný problém. Dobrou spolupráci máme i s místním kovošrotem, kam vozíme autovraky na likvidaci. Nebo naopak dostáváme od nich nějaký ten autovrak na nácvik. A samozřejmě je tu také podpora od kraje. Vzalo si nás na starost nedaleké vyprošťovací družstvo HZS z Hořovic, které je dlouhá léta většinou nejlepší na všech zdejších soutěžích. Mají bohatou zkušenost. Nechtěli jsme jim udělat ostudu a v Liberci se potvrdilo, že jsme ji neudělali. Hořovičtí nás vytrénovali dobře. Hlavně také máme velkou podporu u sebe doma, protože před republikovou soutěží jsme trénovali dvakrát týdně, a to už bylo na nervy ze všech stran.

Sedíme na hasičárně v Rudné a tady se pořád něco děje, něco chystá. Co tady děláte?

My jsme takoví Ferdové mravenci. Všechno se snažíme udělat si sami, i když toho času není zase tolik. Včera jsme zrovna trénovali na soutěž do Komárova, která bude za týden o víkendu. A tady na klubovně jsme nedávno vybourali podlahy, protože jsme měli problémy s odpady a s vodou. Tak jsme se do toho trošku pustili sami. Nebojíme se ani zednických prací. Dokončovat budeme novou elektroinstalaci, pokládku dlažby a vybudování sprchového koutu. Takže, to všechno se snažíme si dělat sami.

Vzpomněl jsi soutěž v Komárově. Chystáte se obhájit svůj mistrovský titul? Máte na to?

Byli bychom rádi, kdyby se to povedlo, ale víme, že konkurence je velká. Soutěž v Komárově, nechci říkat nultý ročník, protože kluci už teď připravuji další, takže je to první ročník. Komárovští tam mají nasazené tři družstva. Z hořovických profesionální hasičů je u nich dobrovolný hasič, který je cvičí, aby byly proti nám dobře připraveni. Jsou tam taky sezvané všechny jednotky, které byly na republice. Jede tam Ostrov nad Ohří, Kostelec nad Orlicí…

Konkurence tam bude velká. Já osobně vám budu držet palce, ať vám to vyjde. Až se budeme poslouchat na Hasičovo, tak už bude známo, jak jste dopadli. Tak držím palce už teď. Ahoj.

Děkujeme. Ahoj.