PODCAST: Simulujeme, abychom lépe zachraňovali

Řekl jsem to správně pane docente Viléme Adamče?

Určitě. Myslím, že ano.

👇PODCAST K POSLECHU👇 

Nyní jsem vám představil svého bývalého spolupracovníka a také kamaráda Viléma Adamce, který zde vyučuje. Můžeš mi Viléme říci přesně co?

Na mě zbylo krizové řízení a záležitosti kolem nouzového plánování, ochrana obyvatelstva, integrovaný záchranný systém a tak dále.

Říkáš, že zbylo. Ale já musím podtrhnout, že jsi prošel mnoha funkcemi a jsi v tomto směru osoba skutečně zdatná. Prosím, připomeň mi, co jsi všechno v této oblasti dělal?

Když jsem ukončil studium na báňské, nastoupil jsem k hasičům do Ostravy. Chvíli jsem pobyl na tehdejší inspekci požární ochrany města Ostravy. Potom jsem přešel na požární útvar. Pak byla nastavena nová koncepce požární ochrany města Ostravy do roku 2000. No, a některé záležitosti které z ní vyplývaly, jako například výstavba nové centrální stanice v Ostravě-Zábřehu, ale také zavedení výpočetní techniky do oblasti požární ochrany. V Ostravě byli zavedení první operační důstojníci v republice.

My jsme se vlastně seznámili, když bylo v Ostravě vybudováno centrum tísňového volání. Ty jsi vlastně jeho otec ale nejenom duchovní, ale i skutečný?

Centrum tísňového volání bylo vázáno na souvislosti s problémy bezpečnosti, které tu vznikly po roce 1993. Tehdejší zastupitelstvo Ostravy rozhodlo, že je třeba zvýšit bezpečnostní úroveň a tím i pocit bezpečnosti občanů města. K tomu se sešlo příslušné kolegium, které dalo dohromady konkrétní zásady integrovanému záchrannému systému jako celku. A centrum tísňového volání bylo pracoviště, které mělo sloužit pro společný příjem tísňového volání v rámci města. Takže, ve své podstatě se jednalo o dispečery hasičů, zdravotnické záchranné služby, Policie České republiky a Městské policie Ostrava. Tady zrovna myslím stojí za zmínku i to, že Ostrava, jako první přijímala číslo 112. Byť ne teda na takové technické úrovni, jako dneska výměnou datových souborů, ale klasicky jsme seděli v jedné místnosti, a když bylo zapotřebí nějaké spolupráce, tak se nouzový hovor přepnul nebo jsme si následně vzájemně pomáhali.

Také pro tvoje zkušenosti jsme se spolu setkali na generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.

To už je pěkně dávno. To bylo začátkem tisíciletí. Předtím jsem ještě nějaký pátek dělal na krajském úřadě Moravskoslezského kraje hejtmanovi tajemníka bezpečnostní rady a šéfoval jsem oddělení pro krizové řízení a mimořádné události. Pak mě generál Štěpán vytáhl do Prahy, kde jsem strávil asi šest let.

Na jaké funkci?

Dělal jsem ředitele odboru krizového řízení a nouzového plánování. Pak se to různě přejmenovávalo. Stále to však bylo o krizovém řízení.

Proč se tě na to ptám? Protože chci posluchačům podtrhnout to, že jsi skutečně odborník na slovo vzatý. A právě ta správná osoba, která tuto problematiku vyučuje na Vysoké škole báňské. Problematiku ochrany obyvatelstva. A tady jsem přišel do prostor centra simulačních technologií a setkávám se se zkratkou SIMPROKIM. Prosím tě, můžeš mi rozkrýt co to za centrum je?

Protože svět je plný zkratek, tak my centru říkáme CESIT. A navíc, v Ostravě se mluví krátce. CESIT jako takový, je účelové pracoviště pro podporu výuky našich studentů napříč studijními obory, které na fakultě jsou. To je záležitost požární ochrany, bezpečnosti práce v průmyslu, ochrany osob a majetku, až po ochranu obyvatelstva a územní bezpečnost. CESIT je postaven z několika bloků. Tím jedním je ona zkratka SIMPROKIM, což je simulátor procesu krizového menežmentu. To je pracoviště pro výuku studentů ke zdolávání mimořádných událostí, respektive krizových situací v rámci daného území. Dalším blokem je výuka taktického řízení. Příprava velitelů a složek záchranného systému a dalších. Má zkratku XVR, což je zkratka pro simulátor virtuální reality, který jsme dovezli z Holandska. Je to největší aplikace z hlediska hardwaru v České republice. Jedná se o devět pracovišť. Jak už bylo řečeno, pro záchranku, hasiče a policii.

Právě jsem se chtěl zeptat, na jich je zrovna devět?

Protože základem integrovaného záchranného systému jsou tři záchranné složky, a protože tom místě zásahu na taktické úrovni funguje více, jak jeden velitel. Proto tam máme jednotlivé sektory, úseky a tak dále.

A tady ty dvě malé místnosti. Říká se tomu „Okolní svět.“ Jak tomu mám rozumět?

„Okolní svět“ je v podstatě prostor, který při výuce nebo při cvičení slouží k tomu, abychom pokryli ty činnosti, které se odehrávají mimo krizový štáb, jako takový. Respektive mimo místo zásahu. Můžeme tady simulovat fungování operačních středisek, veřejné správy, podniků a tak dále. Čili složek, které se podílejí na zdolávání mimořádné události, nicméně nejsou ani místě zásahu ani v krizovém štábu.

Zrovna tady tato velká místnost, jako by byla připravena k zasedání krizového štábu?

To jsme na učebně pro výuku strategického řízení. Naši studenti zde mají možnost dostat se k různým informačním systémům, které podporují krizové řízení. Tady v té místnosti zpravidla pracuje stálá pracovní komise krizového štábu. Pracoviště má určité uspořádání čili počítáme s tím, že součástí stálé pracovní skupiny je mimo vedoucího, tajemníka krizového štábu a tiskového mluvčí je nějaký analytik, dispečer, plánovač, logistik a je tady samozřejmě prostor pro zástupce složek záchranného systému a také pro případného experta. Například, když se cvičí povodeň, tak je to člověk z povodí Odry nebo z hydrometeorologického ústavu. To podle situace, co se právě řeší.

Kdy tato pracoviště vznikla?

Je to dlouhá historie a její začátek lze hledat při založení katedry ochrany obyvatelstva v rámci fakulty bezpečnostního inženýrství v roce 2010. Tehdy jeden z cílů byla inovace výuky studentů krizového řízení. Je potřeba říct jedno, že začátky ve výuce byly postaveny na využívání různých případových studií a sporadické aplikace manažerských her. Katedra v roce 2012 získala projekt společnostního výzkumu, kterým byl právě nazván SIMPROKIM, tedy simulace procesu krizového menežmentu celoživotního vzdělávání složek integrovaného záchranného systému a orgánů veřejné správy. Součástí toho bylo i vybudování jakéhosi pracoviště, aby studenti, kteří od nás odcházejí, měli představu, jak takový prostor vypadá a funguje, až se dostanou do praxe. Aby jim to posloužilo jako vzor.

Ale tady to je nejen o studentech. Hovoříš o integrovaném zachránil systému, jehož součástí jsou i hasiči mimo školu. Vyjíždíte do terénu? Jaký je váš vztah směrem ven?

Pokud se týče spolupráce naší fakulty, respektive oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení, je třeba říct, že podle možností, které dává naše pracoviště. Pokud někdo ze strany jiných organizací projeví zájem, můžeme školit tady. Samozřejmě, pokud se připravuje nějaké cvičení, tak je to postaveno na tom, co cvičící organizace požaduje, jaký je obsah zaměstnání. Jejich scénář musíme přiměřeně přihnout. To, pokud vyjíždíme ven, a to zejména směrem k obcím s rozšířenou působností v rámci Moravskoslezského kraje. Ale cvičili jsme už ve středočeském, zlínském a pardubickém kraji. Úzce spolupracujeme s Ústřední hasičskou školou v Jánských Koupelích při školení na odbornost specialista ochrany obyvatelstva za účastí krajského hasičského záchranného sboru.

Vím, že nezapomínáte ani na děti?

Směrem k dětem existuje také určitá forma spolupráce. Správněji, k mladým hasičům. Realizuje se v rámci vzdělávacího projektu v možnosti navštívit naše pracoviště a „sáhnout si“ na technologii, která tady je k dispozici. S tím také souvisí dny otevřených dveří. To už je ale nad rámec té úzké specializace, kterou tady máme.

Jsem přesvědčen, že zdejší pracoviště jsou aktivně využívána a budou i nadále. Přeji vám, aby se i nadále dařilo a věřím, že se uvidíme třeba v Jánských Koupelích na nějakém Rescue Campu, na který jezdíte, nebo i jinde. Tak zatím, ahoj a na shledanou.

Děkuji a nashle.

FOTOGALERIE FAKULTY