PODCAST: Roubanina - co jeden dům, to jeden hasič

Zdravím vás z obce Roubanina, ve které mám několik přátel, a největším je starosta místního sboru dobrovolných hasičů Michal Kobylka.

👇PODCAST K POSLECHU👇

Michale, známe se už spoustu let a nejsem u vás poprvé. Naposledy jsem tu byl 2. srpna 2015, a to už je dost dlouhá doba. Co se u vás změnilo?

Stále vylepšujeme majetek, který máme. Především pěknou klubovnu se sálem a techniku kterou máme zaparkovanou v naší hasičárně. Pracujeme, jak se dá.

Při poslední návštěvě jsme se byli poklonit k pomníku zakladatele sboru. Jaká je vaše hasičská historie?

Náš sbor byl založen v roce 1895 nadučitelem Antonínem Panáčkem, který se stal i jeho prvním starostou. Právě k příležitosti výročí založení jsme tehdy tu akci udělali a na hřbitově máme pomník zakladatele.

Kolik členů má váš sbor?

Máme čtyřicet dva členů a z toho jsou tři děti do patnácti let

Stejně musím připomenout 1. propagační jízdu SH ČMS v roce 2009 z Přibyslavi do Ostravy. Jako hlavní organizátor této akce trvám na tom, že na celé trase přivítání v Roubanině bylo to nejlepší. Včetně seskoku parašutistů a vašich skvělých koláčků. Vzpomínáš si na to?

Vzpomínám si na to velice dobře, i když už je to řada let. A pokud si připomněl parašutisty, tak živě stále vidím, jak jede z nich se skočil do krásné třešně. Dnes už za tím stromem stojí nový dům.

Vím, že jste měli skvělou spolupráci s jinými sbory, s Bohdašínem nebo slovenským Radimovem. Jak to pokračuje?

Pokračuje to v rámci možnosti situace, kterou nám coronavirus dovoluje. S Bohdašínem se pravidelně navštěvujeme, jezdíme jak mi k nim, tak oni k nám. S Radimovivem je to mnohem složitější, protože je to přes hranice.

Před VI. sjezdem SH ČMS jsi byl zvolen za náměstka starostky KSH Jihomoravského kraje. Blahopřeji a chci se zeptat, jakými funkcemi jsi už vlastně prošel?

Zapátrám v paměti… Jak jsem do sboru nastoupil, tak jsem asi během dvou let dělal zástupce velitele, posléze jsem byl velitel jak ve sboru, tak v jednotce. Tam zůstávám doposud. Později jsem přišel do okresního odborné rady represe, tehdy velitelů, a nějak tak v té době jsem se stal i starostou zdejšího sboru dobrovolných hasičů. Represe je moje srdeční záležitost, tak v ní zůstávám dál. Jednak dělám pro tuto oblast náměstka okresního starosty a nyní i krajské starostky.

A jaké jsou v tomto směru tvoje velké plány?

Nevím, jestli se to dá nazvat velkým plánem, ale chtěl bych jako člen vedení být nápomocen jak na úrovni kraje, tak i okresu. Bohužel, po volbách do krajského sdružení jsme přišli o náměstka, který odešel. Takže jsme na tu práci o jednoho míň. Ale snažíme se udržet všechny akce, které doposud děláme a přidat k tomu něco nového. Krajské sdružení disponuje například překážkami na požární sport a pro děti máme dva stroje. Ale to přináší problémy, kde to uskladnit. Snažíme se to řešit.

Vybavuji si, jak jsi v jednom svém vystoupení použil citát „Hasiči – pro někoho slovo, pro někoho rodina.“ Co ty a hasiči? A, co tvoje rodina?

Řekl bych to asi takhle. Ty moc dobře moji rodinu znáš, a víš, že všichni jsme dobrovolní hasiči. A tedy, u nás se to všechno tak nějak prolíná. Tak jak jsou moje velká rodina hasiči, tak je moje velká rodina vlastní. Dobrovolná hasičina je opravdu poslání. Není to zaměstnání, není to nic, co by bylo výdělečně činné, je to poslání, které musí být v srdíčku. Když to má někdo v srdci, tak to heslo, které jsem tehdy řekl, je nasnadě.

Možná, že tě teď zaskočím jednou otázkou. Řekl jsi, že je vás čtyřicet dva hasičů. Kolik má Roubanina obyvatel? To musí za hasičemi stát celá obec.

Dá se říct, že co jeden dům, to jeden hasič. Obec má cca 140 obyvatel.

A jak vás obec drží?

S obcí máme velmi dobré zkušenosti. Podporuje nás prakticky i morálně.

V Roubanině nesedím sám pouze s Michalem Kobylkou, ale je tu také Jarda Bárta, který je starostou zdejšího okrsku Deštné-Roubanina. Jardo, já jsem se dozvěděl, že jste nedávno realizovali velkou akci, kterou jste už plánovali pěkně dlouho.

Máš určitě na mysli naši dálkovou přepravu vody, kterou jsme nazvali „Voda koňkou přes tři kraje“. Měli jsme to v úmyslu provést v roce 2020, ale pandemie nás zaskočila. Přesto, že byla za námi už dlouhá příprava, museli jsme všechno zrušit. Ale zůstalo v nás přesvědčení, že to, co jsme si naplánovali, chceme uskutečnit. Letos jsme akci naplánovali v menším provedení. Jako přípravu na rok 2022.

Kolik lidí je do toho zapojeno a jak?

Jen nás asi tak deset až dvanáct chlapů, kteří se na všechno usilovně připravují. Letos jsme tady udělali pouze přepravu ve zkrácené verzi, v délce asi kilometr a půl, na kterou jsme pozvali okolní sbory a kamarády ze Zlínska a že Žďárska, kteří na tyto akce jezdí pravidelně. Celkem nás bylo třináct sborů. Akce se vydařila. Hlavně jsme chtěli zjistit, jestli jsou stometrové rozestupy stříkaček účinné. Jestli to ty stroje utáhnou. Celých třicet pět minut, tedy doba od sání po výstřik, to fungovalo naprosto bezvadně. Všechno jsme prováděli historickými zápřahovými koňkami a oslavil jsme tím zároveň 150. výročí dobrovolné hasičské jednoty.

Přeji vám, aby se vám to příští rok vydařilo a všechny na Hasičovo z jižní Moravy zdraví Pepa Nitra.