PODCAST: Medailér

My jsme si minule spolu vyprávěli o Asociaci svatého Floriana, ale Bohouš má aktivit více. Hlavně vyrábí pro hasiče medaile. Bohouši, řekni mi, kolik bych teď tady k této dílně našel medailí?

Těch, co jsem vyráběl já, je tu asi 500 a dalších 1 000 mám ve sbírce.

👇PODCAST K POSLECHU👇

Jak jsi k tomu přišel, vyrábět medaile?

Když náš sbor, tedy SDH Horní Roveň, měl 135. výročí, tak jsem chtěl udělat něco, co by se dobře pamatovalo. Po domácku jsem se pokusil vyrobit svou první medaili bez jakýchkoliv zkušeností.

Chceš říct, že ses nikdy podobnýma věcmi nezabýval?

Ne. Bylo to úplně poprvé, kdy mě napadlo vyrobit pamětní medaili. Použil jsem velký knoflík z hasičské uniformy jako střed budoucí medaile, udělal jsem text a pak jsem to všechno naformoval a odlil do medaile. V Dobrušce jsem si koupil stuhu, kterou tam měli navíc jako nepovedenou z medaile pro zasloužilého hasiče. No, a vyrobil jsem prvních padesát medailí pro naše 135. výročí vzniku SDH Horní Roveň.

Medaile se někomu zalíbila a ty jsi začal dělat další? Nebo jak jsi dál pokračoval?

Ne, ne. Stal jsem se starostou okrsku a výjezdové jednotky a zjistil jsem, že pro mé pracovité kolegy není nic, čím by se dali ocenit. A tak jsem vyrobil první medaili 3. stupně za práci v jednotce obce. Ta medaile se už vyrábí asi patnáct let. Mezi hasičema je už třítisící exemplář. K němu jsem přidělal druhý a první stupeň a zalíbilo se to. Tak jsem začal dělat pamětní medaile a vytvořil si webové stránky. Pak se to začalo nabalovat a nyní už spolupracuji se třemi partnerskými firmami v republice. Když mám málo práce, tak pomůžu jim a naopak. Myslím si, že už to mám celkem zmáknuté a mé výrobky jsou na velmi dobré úrovni. Všem se to líbí a pro mě je to taková satisfakce za všechnu tu námahu a finance, které jsem do toho vložil. Mám radost, že je hasiči nosí.

Jenže nosí, ale mají o to veliký zájem, jak soudím podle objednávek. Těch je tedy dost?

Je, protože přišel covid a já jsem hned začal dělat medaile pro účastníky boje s ním dříve, než se rozšířil. První měsíc po vypuknutím epidemie jsem už je měl vyrobené. Nabídky se chytlo i Slovensko a Polsko. Později na jižní Moravu přišlo tornádo, a já do týdne měl hotové medaile pro likvidátory jeho následků. A pro ty sbory, které tam vyjely je kupovaly jejich obce a oceňovaly jimi své hasiče. Poslední medaile, která byla tak to narychlo vytvořená, byla pro záchranáře, kteří se účastnili hašení požáru v Hřensku.

Takže jsou to příležitostní medaile. O které z nich je největší zájem?

Největší zájem je o medaile pro členy jednotek požární ochrany a vztahující se ke covidu. Dobrovolní hasiči si kupují hlavně pamětní medaile ke svým výročím. Pak tu jsou medaile Za výchovu mládeže, Za práci s mládeží, Za prevenci… To jsou všechno medaile, které celostátně u hasičů chybí, takže jsme hledali možnosti, jak to napravit.

Já hlavně obdivuji tvou pružnost. Když se stane někde neštěstí, při kterém hasiči zasahují, tak ty máš hned připravenou pro ně medaili. Jak dlouho to trvá, jak rychle jsi schopen realizovat novou medaili?

Když to spěchá, tak od objednávky k realizaci to trvá čtrnáct dní. Ale například, když vypuknul požár v Hřensku, tak jsem ani žádnou medaili dělat neměl v plánu. Ale zájemci mi začali volat s dotazem, jestli ji náhodou dělat nebudu. Tak jsem se do toho pustil. Ještě ten den jsem namaloval skicu a druhý den ráno jsem se probudil a medaile byla v hlavě a hned šla do výroby.

Vysvětlí mi prosím, jako laikovi, jaká je cesta výroby medaile? Jaký je v ní postup?

To přijde nějaký nápad a ten se potom v počítači nakreslí do takzvaného tvaru 2D a otextuje a pošle se na vyleptání z hořčíku. Pak mi přijde model, který doplním prvky na 3D. Ten model se musí namnožit na pět šest kusů. Takže se udělají duplikáty. Z těch duplikátů mi bižuterní firma v Jablonci nad Nisou udělá formu a odleje mě ji. Do čtrnácti dnů mi z Jablonce dodají potřebný počet kusů i s povrchovou úpravou - zlaté, stříbrné nebo bronzové, jak to chci. Potom na ně dávám smalty. Prostě upravuji je, jak si to zákazník žádá a do měsíce může být medaile na světě.

Dobře. Ale k medaili patří i stužka. Kde ji vezmeš?

Ta patří mezi základní věci. Neexistuje žádný předpis, který by určoval barvy stuh. Je to trochu škoda. Proto jsem přešel na to, že používám barvy stuh takové, jaká jsou na praporu obce, pro kterou medaili dělám. Pak je ta medaile identická k dané obci. Ve specializované firmě nechávám natisknout potřebnou metráž. Než přijdou první stuhy, tak už mám medaile tady a mohu je finalizovat.

Všiml jsem si také, že děláš i nosiče stuh a další výrobky.

V podstatě jsem začal pro hasiče dělat ty věci, které se nosí na uniformě. Takže, jmenovky tak, aby se neodlišovaly od stejnokrojového předpisu. Dělám šité jmenovky, domovenky ale nosiče stužek. Protože je problém, aby hasič, který má víc než pět stužek, si mohl dát sako do čistírny. To jsem trochu okoukal od americké armády. Sice výrobce těchto nosičů v Česku už dříve byl, ale skončil. Předělávka stuh na jeden rozměr je celkem věda, ale naučil jsem se to a ten nosič vypadá elegantně.

Kdybych měl hodnotit tvé medaile, tak nebudu soudný a budu tvrdit, že nejhezčí je ta, kterou jsi mi dal k mým šedesátinám. Kterou medailí však považuješ ty za nejzdařilejší?

Nejhezčí medaile, která se mi podařila, a je to vlastně celá sada, tak to je sada pro Asociaci svatého Floriana, kterou požehnal královéhradecký biskup monsignore Vokál. To jsou nejhezčí a nejpovedenější medaile. Nyní připravuji pro českou asociaci svatého Floriana základní sadu ocenění. To bude velké překvapení, protože zatím všechno nosím jen hlavě a zakresluji do počítače. Musí to být ty nejkrásnější šperky. Vracím se tak do systému, který tu byl za Rakouska-Uherska, že medaile musí být šperk. Nesmí to být žádná cetka.

Ty sám máš i sbírku medailí. Jakou?

Mám. České od první republiky a zahraniční hlavně Francii a Rusko. To jsou nejhezčí medaile, pokud se týká provedení. Rakousko-Uhersko jsou pro mne velký vzor. Potom mám knihovnu, do které vrážím velké peníze a skupuji knihy, které katalogizují medaile z celého světa. A to je pro mě hluboká studnice nápadů na skvělé výrobky.

Nechtělo by to už nějaké muzeum?

Chtělo. Snažím se o to. Na svojí dílnou mám velké půdní prostory a buduji. Jednu třetinu už mám připravenou a chybí mi jen poslední dodělávky. Chtěl bych otevřít první část muzea na konci tohoto nebo začátkem příštího roku a mít tam vystaveny všechny medaile.

Ať se ti to Bohouši vydaří a ještě mi řekni, na kterých stránkách tvé výrobky najdeme?

Na stránky www.cermanbohuslav.cz. Je tam portfolio medaili, které se vyrobily. Tak tam jsou medaile, které jsou volně prodejné, a jsou tam i nosiče stužek. Všechno je tam vyfocené ale každý se na to může podívat.

Mám poslední otázku. Když jsem šel k tobě do dílny, tak jsem málem zakopl o sošku svatého Floriana. Pro koho ji máš?

Je to dřevěná soška v barokním stylu, kterou chceme dát do prodeje. Vypadá velice hezky a staře. Přitom je vyráběná v současné době. Její cena je příznivá, takže určitě jí brzy v nabídce na mých stránkách. Ale vyrábět se bude až podle poptávky. Nejsem schopen, abych vyjel ve skladu více sošek, ale určitě budou k dispozici v požadovaném množství. Ještě mám v dílně další sochu. Ta je pískovcová, metr vysoká, váží skoro osmdesát kilo a je nádherná. Vyrábí ji tady jedna sochařská galerie u Hořic. Také bude u mě na stránkách. Takže, kdo by chtěl být pískovcového Floriana, najdete u mě kontakt přímo na výrobce. Nechci totiž na tom přihazovat žádné obchodní přirážky, aby se ti pískovcoví Floriánové dostali mezi hasiče za příznivé ceny.

Bohouši, já ti chci za sebe i za všechny, pro které děláš velmi poděkovat a popřát ti, ať se ti i nadále daří nejen v tvé tvorbě alej ve tvém osobním životě. Děkuji a někdy zase na viděnou.

Pepo ahoj. A již tě srdečně zvu na příští hasičskou pouť. Něco tady zase připravíme.