PODCAST: Čtyřicet let hasičského sběratelství

Říkám to Láďo správně?

Zdravím všechny hasiče. Říkáš to Pepo velmi správně.

Sedím tu s Ladislavem Kubiasem, který je vedoucím této sekce, která letos slaví významné výročí. Je to čtyřicet let od jejího založení. Láďo, ty sice neseš pamětník, ale jsi dlouholetým členem sekce a hodně o ní víš. Jak vypadaly její začátky?

Nyní máme jarní setkání a hlavní oslava by měla začít na tom podzimním, které plánujeme na konec listopadu. Začátky sběratelské sekce jsou v myšlence čtyřech sběratelů z Nového Města nad Metují. Hlavním iniciátorem byl Ivan Horničár, který chtěl, aby se sběratelská skupina mohla někde společně scházet. V té době je podpořil krajský starosta Luboš Duzbaba, který jejich snahu zastřešil a umožnil jim scházet se dvakrát ročně v jeho krajské kanceláři. Takže začátky byly takové, že Ivan Horničár chodil po burzách a poptával se lidí, kteří měli zájem o hasičskou historii, zda se zapojí a dal dohromady první skupinku.

👇PODCAST K POSLECHU👇

To bylo pouze v rámci nějakého okresu nebo kraje?

Ne. Už od začátku byla snaha natáhnout k sobě hasiče také z jiných krajů. Od prvopočátku tam třeba byli lidé z Brna a okolí. Tak, jak sběratelé chodili po burzách, tak se samozřejmě navzájem znali. Volali si, dopisovali si.

Kolik těch lidí asi tak bylo?

V prvopočátku, myslím, že tam bylo patnáct lidí. Do dnešního dne máme ještě dva pamětníky. Což je Láďa Dvořák z Desné u Litomyšle a Pepa Stehlík z Brna. To jsou poslední dva pamětníci, kteří pamatují úplné začátky.

Jak se vyvíjela situace dále? Vždycky jste patřili pod centrum hasičského hnutí?

Začátek byl, jak už jsem řekl, na krajském sdružení v Hradci Králové. Když krajské sdružení skončilo, tak jsme přešli pod centrum v Přibyslavi. Jarní setkání bývalo v Hasičském domě v Praze a podzimní tady, v Přibyslavi. Ale postupně došlo k tomu, že už se setkáme pouze tady.

Zde tedy máte plnou podporu. Ale jak zapadáte do struktury ostatních sekcí ve sdružení?

To je právě slabina sběratelské skupiny, že do dneška nejsme nějaké struktuře SH ČMS nějakým způsobem ukotvení. Máme sice za sebou čtyřicetiletou tradici, ale to ukotvení tam není.

Setkáváte se tedy dvakrát ročně? Jenom v Přibyslavi?

Ano, dvakrát ročně, pouze v Přibyslavi. Vždycky tady na hotelu. Samozřejmě sběratelé se setkávají i v průběhu roku. Je důležité, abychom se potkávali, vyměňovali si informace. Každý se dostane i k nějaké literatuře, kterou poskytne někomu druhému. Nedávno se vydávala knížka o hasičských vyznamenáních, kde autoři nejsou všichni z jednoho regionu. Kolega Lukš je z Neratovic, já jsem z Hradce Králové a kolega Tacl je z Letohradu. Takže, kdybychom se nepotkali tady Přibyslavi na sekci sběratelů, tak bychom se defakto neznali. Těžko bychom se dávali dohromady.

(Trojice autorů – Oldřich Lukš, Ladislav Kubias a Alois Tacl, členové sekce sběratelů, vydali koncem minulého roku exkluzivní publikaci „Hasičská vyznamenání Čech, Moravy a Slezska 1869 – 1951“)

Jak taková schůzka vůbec vypadá? Co tady řešíte?

Je to vlastně o tom, co se za ten půlrok stalo. Řeší se akce, které se v následujícím půlroce nebo roce budou dít. Případně se přijímají noví členové, pokud je nějaký zájem do sekce sběratelů vstoupit. Dnes jsme také přijali jednoho nového člena. Začínáme výměnou informací a večer následuje panelová diskuse. Člověk vlastně v kruhu těch svých kamarádů řeší, co ho trápí, jaké ho napadají myšlenky a co bychom mohli ještě dělat dál.

Dnes vás je kolik?

K dnešnímu dni nás je sedmdesát jedna.

Já jsem tu také zaslechl, pokud to o Slovácích můžu říct, cizince. A mimo jiné i němčinu.

Máme v sekci německého kolegu, který mezi nás už jezdí dlouhá léta. A také máme, jak já říkám, sekci slovenskou. Ale samozřejmě všichni jsme zařazeni do jednoho seznamu a neděláme mezi sebou žádné rozdíly. Jsme rádi, že kolegové ze Slovenska za námi jezdí. My zase rádi jezdíme k nim na návštěvy i na jejich různá výročí.

Takže, vlastně pracujete na mezinárodní úrovni?

Ano, ano. Je to tak, jak říkáš.

Co se tak nejvíce sbírá?

Myslím si, že nenajdeš dva stejné sběratele s úplně stejným zájmem. Každý se tomu věnuje trochu jinak, ze svého vlastního pohledu. Od odznaků, vyznamenání, až po kartičkové kalendáříky. Máme tady kolegy, kteří se zabývají hasičskou filatelii. Sbírají známky. Prostě všelijaké věci. Toho je obrovská škála. Dokonce máme kolegu, který sbírá hasičské sirky.

Dá se říct, že je ve sběratelství něco nejčastějšího?

Asi nejvíce to jsou odznaky a vyznamenání. Tam jsou ty částky nejvyšší. Ale někdo zase sbírá pouze staré odznaky, někdo padesátá, jiný šedesátá léta. Někdo se zase věnuje jenom současnosti. A samozřejmě se to také překrývá.

Musím říct, že určitě nejste sobečtí. Že nás vídávám na různých akcích, kde své sbírky vystavujete.

Samozřejmě, my ty své sbírky nechceme mít jenom doma. Chceme se jimi i pochlubit. Ale nejde jenom o to chlubení, ale i o tom, že chceme ostatním zprostředkovat hasičskou historii. Ne každý se k ní ve svém sboru dostane. Ne v každém sboru se uchovala. My jsme schopni třeba i lidem poradit, jak se starými dokumenty nakládat, jak se k nim mají zachovat, když je někde ve zbrojnici nebo jinde naleznou. Máme k tomu centrum hasičského hnutí a ty dokumenty by se měly ukládat tam.

Jsem přesvědčený o tom, že právě vy jste jedni z patronů hasičské historie, která je rozprostřena po celé České republice. Uchováváte ji v hasičských muzeích i mezi sběrateli. Jaký je rozdíl mezi hasičským muzeem a soukromou sbírkou, kterou máš doma ty nebo kdokoliv z vás?

Když jde o nějaké muzeum, které má otevírací dobu od-do, tak tam se může návštěvník v otevírací době přijít podívat nebo se tam objednat. Když sbírku má člověk v bytě, tak třeba nemá vystavené všechno, ale má to uložené v krabicích, které pak vezme na nějaké výročí sboru nebo něco nafotí a dá to do našeho zpravodaje, který vydáváme dvakrát do roka.

Viděl jsem tady mezi sběrateli hodně chlapů, kteří mají svá muzea. Myslím si, že patrně každý sběratel bych chtěl svou sbírku vystavovat ve svém vlastním muzeu?

Samozřejmě, to je sen každého sběratele nebo určitě většiny, mít vlastní muzeum. Ale bohužel, náklady spojené s muzeem jsou neúnosné. Dneska, neříkám, že všude, ta návštěvnost muzeí není tak vysoká, aby se zaplatila jejich režie nebo aby byla aspoň na nule. Pokud někdo nemá muzeum ve vlastním domě nebo bytě, tak je to těžce realizovatelné.

Láďo, jsem přesvědčen že Sekce sběratelů při CHH jen tak nezanikne. Přeji vám do další čtyřicítky, aby se vaše sbírky rozrůstaly, abyste objevovali nové a nové hasičské rarity, které patří k naší hasičské historii. Prostě, aby se vám dařilo.

Pepíku, moc děkuji, a touto cestou bych chtěl ještě pozvat kolegy-sběratele, kteří třeba ještě neměli šanci se o naši sekci dozvědět, aby se k nám přidali. Budeme tomu jen rádi. Nyní provádíme digitalizaci hasičských materiálů, starých tiskopisů. Chceme je dát na webové stránky, odkud si je zájemci budou moci stahovat. Počítáme s tím, že někteří ze starších členů už nemohou dojíždět do archivů, protože jim to zdraví už neumožňuje a finanční náklady, které jsou s tím spojené, jsou vysoké. Chceme umožnit přístup široké veřejnosti. Děláme to nezištně, aby se k tomu dostali i ostatní a pak historii zpracovávali dál.

Pepíku, děkuji…

Počkej, ještě jen tak neskončíme. Kde se ti zájemci mohou přihlásit?

Třeba prostřednictvím centra hasičského hnutí Přibyslav. Máme u nich svoje webové stránky.

Na stránkách www.chh.cz?

Tak tam se mohu přihlásit a dostat potřebnou informaci. Nebo je tam kontakt na mne, jako na předsedu. Já už bych je pak nějakým způsobem navedl dál.

Tak, ať je vás co nejvíc takových. Potřebujeme vás.

Pepíku, děkuji budeme se těšit na další kolegy. Měj se hezky.

Ahoj.