Neflákáme se a trénujeme

Začátky byly samozřejmě složité, bez obsáhlejších vědomostí, bez zkušeností, bez vybavení, ale o to s větším nadšením jsme se postupně přes překážky dostávali. Do práce oddílu i SDH se začalo zapojovat více podobně naladěných lidí, čímž bylo možné vytvořit funkční dělbu práce a odpovědností.

Navždy se nám do paměti zapsaly první absolvované soutěže. Třeba účast na okresním kole Hry Plamen, teprve po pár měsících fungování oddílu, kde jsme přítomné pobavili rekordním počtem trestných bodů získaných při požárním útoku CTIF, naopak jsme je pak překvapili nečekaně dobrým výkonem v klasickém požárním útoku atd. Všechny ty těžkosti, neúspěchy i občasné úspěchy nám ale pomáhaly a posouvaly nás dále.

Po fyzické stránce to nebylo až tak náročné, po psychické to bylo již horší. Přišel jsem do družstva, ve kterém byli zkušený závodníci s velkými ambicemi. Nechtěl jsem to kazit, i když jsem začínal. Trénoval jsem hodně individuálně a to se vyplatilo. Mé nadšení bylo takové, že jsem skončil s fotbalem a začal chodit na atletiku, abych zdokonalil svou fyzickou stránku. Nyní používám zkušeností ze všech sportů pro svou trenérskou roli. Druhým rokem u hasičů jsem začal trénovat družstvo žen, a to mě nutilo se pořád zdokonalovat a učit se rychle novým věcem. Od té doby jsem se stal i amatérským psychologem (smích).

V našem sboru dnes působí 49 dětí a mládeže do 18 let, kteří se různou měrou aktivně zapojují do sportovní činnosti, tréninků a soutěží. Naprostá většina z nich absolvuje základní soutěže na místní úrovni pořádané jednotlivými SDH v našem okrese (vesměs kombinace disciplín ze Hry Plamen). Jako součást vždy několika našich družstev se pak účastní okresních kol Hry Plamen (Plamínek, žactvo) nebo okresních kol dorostu. A když se v daném roce zadaří tak pak naše nejlepší starší družstva zápolí v krajských kolech, případně i na mistrovství ČR. V individuálních disciplínách se věnujeme především běhu na 60 a 100 m překážek, do kterého se zapojuje také velká část našich mladých hasičů, pár nejzatvrzelejších pak vyráží i na soutěže ve výstupu na věž.

Nyní máme ve sboru 1 družstvo mužů, 2 družstva žen, 1 družstvo dorostenek, 1 družstvo starších žáků, 2 družstva mladších žáků, družstvo Plamínku a cca 9 vedoucích a trenérů. Před 6 lety jsme znovu založili mladé hasiče, které nám strašně sbor rozhýbali. Je to vidět právě na počtu družstev. Zúčastňujeme se Podřipské hasičské ligy, postupových soutěží, závodů v seriálu STIMAX CUP na 60 a 100 m s překážkami, halových závodů na 60 m s překážkami a jiných pohárových soutěží.

Naším nejcennějším dosavadním úspěchem je titul Mistra ČR v běhu na 60 m překážek, pro mě o to cennější, že ho vybojoval můj syn. Za velké úspěchy považuji také naší důstojnou účast dva roky po sobě na Mistrovství ČR Hry Plamen a Mistrovství ČR dorostu. Moc nás mrzí, že naše družstvo starších žáků, kteří měli být letos ve vrcholné formě, nemohlo kvůli pandemii předvést své dlouhodobě nabyté schopnosti a pokusit se tak o větší úspěch na MČR. V příštím roce bohužel někteří z nich již opustí tuto věkovou kategorii.

Na tuto otázku rád odpovídám lidem z naší obce nebo z přilehlých obcí, protože je rád seznámím s našim sborem. Máme spousty úspěchů, hlavně v kolektivních disciplínách.

Na co jsem opravdu hrdý je to, že letos slavíme 110 let od založení našeho sboru a na to, že první zmínky o soutěžní družstva listují do 50 let minulého století. V čem Hrobce vynikají na soutěžním poli je to, že naše soutěžení přechází z generace na generaci až do současnosti. Pořád máme soutěžní družstva, která nám dělají radost, ať vyhrají nebo se jen zúčastní. Jsou sbory, které mají družstva jen krátce z důvodu, že nemají své nástupce, špatně řeší vedení lidí ve svých družstev nebo z důvodu špatné generační obměny. V tomto jsou Hrobce zatím silné a jsou velmi dlouho na soutěžním poli. 

Takové snad ani nejsou, protože i ty závody, na kterých jsme totálně pohořeli, byly pro nás poučné a je proto důležité si je pamatovat. Ale jako příklad rád uvedu pár našich opravdu tragikomických vystoupení. Jedním z nich je Závod požární všestrannosti v rámci Mistrovství ČR Hry Plamen v Plzni, kde jedno z našich družstev obdrželo 9 trestných bodů na laně, což by mě nikdy předtím nenapadlo, že je takový výbuch možný. Druhé družstvo pak zase v rámci stejné disciplíny zabloudilo a do cíle dobíhalo v době, kdy už ostatní dávno relaxovali. Druhým nezapomenutelným závodem byl Požární útok CTIF v rámci místní soutěže v Terezíně. Zde se jednomu našemu družstvu podařilo získat kuriozních a neuvěřitelných 1 700 trestných bodů, z čehož jeden nejmenovaný jedinec obdržel jen 1 200 trestných bodů za mluvení během provádění disciplíny.

Já osobně lituji jen jednoho závodu. Poslední závod ze seriálu Krušnohorské ligy v požárním útoku v Duchcově, kdy jsem na nástřikové terče prostříkal a tím jsme spadli na celkové 4. místo. Pokud bych sestříkl dříve a obdobně jako první proud, tak jsme ligu pro daný rok vyhráli. Jinak ostatní závodů nelituji, i když to třeba nevyšlo, tak to byl i důvod se pořád zlepšovat.

Práce s dětmi a mládeží se pro mě během let stala samozřejmou součástí života, takovou vlastně drogou, která mi v této zvláštní „karanténní“ době chybí. Bohužel naše kolektivní příprava nadobro ustala a je možná pouze individuální, fyzická příprava našich mladých sportovců, která je však závislá na jejich vůli a přístupu.

Celková situace se podepsala hodně. Měli jsme zimní přípravu, která je nyní po fyzické stránce ztracená. Tréninky jsme přerušili a málo dětí nebo závodníků se připravuje individuálně. Jsou to jen výjimky. 

O udržování kondice se snažím alespoň u našich nejperspektivnějších jedinců, kteří využívají mobilní aplikace pro běhaní, která poskytuje nejen sofistikované informace běhající osobě, ale je možné i pro mě do ní nahlížet. Další metodou je pro nás třeba „systém písmeno – výkon“, což funguje tak, že každému písmenu odpovídá nějaký výkon (např. R je 30 dřepů). Já pak pravidelně rozesílám zapojeným sportovcům třeba jména známých osobností a oni pak musí postupně za určitou dobu splnit cviky, které jednotlivým písmenům odpovídají. Pro kontrolu by mi pak měli svěřenci posílat krátká videa z uskutečňování zadaného úkolu. Zatím největší úspěch mělo jméno Josif Visarionovič Stalin.

Všichni se musí zatím připravovat individuálně a prostě sportovat. Každý pohyb v této době karantény je pro tělo prospěšné, a to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Já osobně se pořád připravuji v podobě běhu, jízdy na kole, posilování a kruhového cvičení. 

Všem přeji především pevné zdraví, dostatek protilátek, trpělivosti a pevné nervy. Zároveň doufám, že tahle zoufalá situace rychle pomine a my se budeme moci vrátit k normálnímu životu, my tedy především k milovanému hasičskému sportu a k setkávání na soutěžích a hasičských akcích.

Všem bych přál, ať ve zdraví toto těžké období přečkají a abychom se znovu setkali na závodech, které nás strašně baví. 

Pokud by lidé chtěli o našem sboru vědět více, tak se můžou podívat na naše internetové stránky sdhhrobce.cz, facebookové stránky nebo Instagram, kde prezentujeme naše aktivity a úspěchy.