VIDEO: Jak si užila stříbrná Eliška Vrbová Světové hasičské hry

Oslovila jsem Elišku před odjezdem na Světové hasičské hry, které se letos konaly v Portugalsku s tím, že bych o ní vydala medailonek a představila jí společně s kolegy, dobrovolnými hasiči, kteří měli stejnou cestu. Měla ale obavu, že by si mohla svůj potencionální úspěch zakřiknout, a o to větší radost mám, že jsem za ní mohla zajet, jako za jednou z úspěšných dobrovolných hasiček nesoucích na krku zaslouženou medaili.

Setkaly jsme se v hasičské zbrojnici v obci Cítoliby a na salvu otázek mi s úsměvem odpověděla. Jaké měla 22letá Eliška, studující všeobecné lékařství na Karlově univerzitě v Praze s plánem stát se rehabilitačním lékařem pro sportovce pocity před cestou, a jak si výpravu užila si přečtěte v následujícím rozhovoru.

Kdo nebo co Tě přivedlo k hasičině a k závodům TFA?

K hasičině jsem se dostala asi v 6 letech, kdy jsem se přidala ke svému mladšímu bráchovi. Závodů TFA se věnuji již delší dobu. První závod jsem běžela v roce 2015 a jednalo se o Memoriál hasičů z Manhattanu v Liberci, který se běží ve dojicích, ale pokud bych měla zmínit svůj první samostatný start, na který jsem se již vyloženě fyzicky připravovala, tak to bylo zhruba v roce 2020, kdy jsem se na závodu v Libočanech nominovala na republikové závody TFA.

Eliško, jak se Ti cestovalo do Portugalska?

Byla to pro mě velká zkouška, protože já jsem vlastně nikdy neletěla a tím, že jsem se rozhodla na poslední chvíli, tak jsem letěla sama. Ostatní již měli domluvený společný odlet z Vídně a pro mě by bylo zdlouhavé se k nim přidat, tak jsem letěla sama z Prahy. Jsem ráda, že jsem to tak nějak zvládla, ale strach byl, hlavě z toho, že se na letišti ztratím já nebo můj kufr.

Co Tě na Světových hasičských hrách v Portugalsku překvapilo nejvíce?

Co mě v úvodu her trochu rozhodilo, byla organizace. První den vládl mírný chaos, ale jednalo se o světové závody a k takovým velkým akcím to asi tak trochu patří.

Překvapila mě fyzická náročnost celého závodu, a i to, že to bylo hodně těžké i pro chlapy. Nejhorší pro mě byl třetí úsek, který byl v porovnání se závody TFA v Čechách hodně silový. Úžasní byli i ostatní členové výpravy. Všichni jsme se navzájem podporovali a moc jsme si to společně užili. Bylo vidět, že umí fandit a držet při sobě, a to bylo opravdu skvělé.

Z jakých úseků a disciplín byl závod složen?

Na prvním úseku bylo roztažení hadicového vedení složeného ze 4 béček a v další části se hadice balily. Ve druhém úseku jsme absolvovali Kaisershot (přemístění zátěže údery kladivem), transport 80kilové figuríny, tunel a třímetrová bariéra. Na třetím úseku jsem se opravdu zapotila. Zde jsme museli postavit dva dřevěné žebříky dlouhé přibližně 7 metrů, provést výstup s kufry o váze 40 kg a vytáhnout 30kilového břemeno. Následoval sestup s kufry a na závěr zapojení hadice. V posledním čtvrtém úseku byl oběh v délce 350 metrů a na konci závodu byl výstup po schodech přilehlé budovy.

Ze které zahraničí výpravy žen jsi cítila největší možnou konkurenci?

Byly to Brazilky, na těch bylo vidět už při nástupu, že jsou opravdu v dobré kondici a dobře připravené, což vypozorovaly už naše holky z jejich Instagramu, který sledovaly a celý závod se jim opravdu povedl. V celkovém hodnocení byli nejlepší, odvezly si nejvíce medailí a my byly za nimi na druhém místě.

Co pro Tebe bylo motivací?

Chtěla jsem předvést co nejlepší výkon a zúročit přípravu, která mnohdy nebyla úplně jednoduchá a chtěla jsem za sebou nechat co nejlepší výsledek, abych se sebou mohla být spokojená. Po druhém úseku, který se mi moc nepovedl začala hodně pracovat hlava a při dalších úsecích mě opravdu hodně hnali a podpořili lidi z naší výpravy, což mi pomohlo.

Kam se chystáš na další závod?

Účastním se závodů v rámci TFA ligy Severu a další mě čeká v Hrobcích na konci června.

Co bys chtěla dodat na závěr našeho rozhovoru?

Určitě bych chtěla poděkovat všem, kteří mě na mé cestě do Portugalska podpořili, protože bez nich bych se tam určitě nedostala a jsem strašné ráda, že mám kolem sebe super lidi. Poděkování patří samozřejmě i rodině a sponzorům.

Co bys vzkázala ženám, které přemýšlí nad tím, že by se také pustily do závodů v TFA?

Rozhodně to není jednoduché, ale ať do toho určitě jdou. Stojí to za to a je to super sport ve skvělém kolektivu, kde nepanuje přehnaná rivalita, spíše všichni drží při sobě a dovedou se podpořit a motivovat, bez ohledu na to, jestli jste první nebo poslední. A to je to, co mě u toho nejvíce drží.

Eliško, děkuji ti za milé setkání, přeji, ať se ti daří jak při studiu, tak i v závodech TFA a těším se na příští rozhovor, kde si možná budeme povídat o zlatu ze Světových hasičských her 😊