Ing. Roman Vyskočil po 29 letech rozloučil se svou kariérou profesionálního hasiče

Ing. Roman Vyskočil začínal svou kariéru u profesionálních hasičů v roce 1993 na stanici v Teplicích. Zde nastoupil civilní službu a po roce a půl již u hasičů zůstal natrvalo. Nyní se po 29 letech loučí se svou kariérou profesionálního hasiče z pozice krajského ředitele HZS Ústeckého kraje.

Jelikož víme, že Roman není jen dlouholetým členem HZS, ale i dobrovolným hasičem, sportovcem a hlavně člověkem, který má mnoho zkušeností, vyrazili jsme za ním na rozhovor. Bavili jsme se o jeho vstupu do světa hasičů, ale i o strastech či pěkných chvílích, které při své dlouhé cestě zažil.

V první řadě děkuji za možnost udělat s Vámi rozhovor, potkáváme se společně již několik let na úrovni kraje, či na poli spolupráce s dobrovolnými hasiči. Vždy jsem měl pocit, že za hasiče dýcháte a byl jste ten, kdo z mého pohledu dělal hlavní kroky při vedení profesionálních hasičů v našem Ústeckém kraji. Pojďme si lehce popovídat o hasičině a Vašem působení u sboru.

Záleží, jak se na to díváte, akorát je potřeba říct, že jsem nebyl tím hlavním. Hlavní jsou ti hasiči. Já jsem byl jen jedno malé kolečko v tom velkém soukolí, které to možná někam směřovalo a vedlo. Ale bez lidí, jako jsou náměstci, ředitelé stanic, vedoucí a potažmo ti hasiči se to prostě dělat nedá. Musí to ve finále být ucelený tým, který to dá dohromady a shodne se na tom, co je pro ten sbor dobré a kam to povede.

Romane, chtěl jste být hasičem vždy už od malička, nebo jak jste se k hasičině dostal?

Všichni chtěli být buď hasičem, popelářem, prezidentem nebo kosmonautem. Všichni jsme chtěli být něčím. Já jsem se ve finále vyučil elektrikářem pro České dráhy. Mě k hasičům přitáhlo vlastně to, že jsme bydleli na vesnici, kde dobrovolní hasiči vždy jsou. V rámci svých začátků jsem u dobrovolných hasičů dělal požární sport už od dětství. Dělal jsem nejen klasický požární sport jako požární útoky, ale i sto metrů překážek nebo štafety. Díky nim jsem se dostal k profesionálním hasičům, kde jsem se účastnil i závodů ve výstupu na věže.

To znamená, že ty začátky byli primárně spojené hlavně s tím sportem?

Hodně se sportem.

Co považujete za Vaše největší sportovní úspěchy? A na co nejvíc vzpomínáte?

Úspěchy, no já ani nevím. Člověk cestoval po všech soutěžích, kde byly závody na sto metrů překážek. To znamená třeba Jablonec nad Nisou a soutěže v rámci celé republiky. Takže jako dobrovolný a poté jako profesionální hasič jsem běhal na mnoha závodech. Jistě, nějaké úspěchy byly. Například umístění v první 10 na halovém mistrovství v již zmíněném Jablonci. Když jsem byl ještě mladý, tak to byla umístění i v prvních desítkách, ale s přibývajícím věkem už to bylo horší. Zúčastnil jsem se i takových závodů, jako byl ten na Václavském náměstí na sto metrů s překážkami.

MČR požárního sportu MČR PS Mladá Boleslav 2013

To musejí být krásné vzpomínky. Jak vidíte vývoj požárního sportu? Myslíte, že to jde správným směrem?

To úplně nemůžu hodnotit, jestli jde správným směrem nebo špatným. Požární sport je poměrně tvrdý. Je to dřina, která vyžaduje spoustu času a tréninku. Není to jen atletika, jde i o techniku. Člověk na tom nechá část zdraví a není to úplně jednoduché, ale v rámci dětských soutěží je vidět, že ty děti to dělají rády. Ten systém funguje. Dětí je v rámci dětských soutěží extrémně hodně. Pak vidíme, jak se dostávají do věku 16-18 let a pomalu přestávají a začínají mít jiné zájmy, protože tomu musí věnovat hodně času, aby se udržely v nějaké formě a úrovni. Spousta mladých kluků a chlapů, kteří dělali požární sport třeba od těch 6 let, se buď k nám, k profesionálním hasičům ani nepřihlásí, nebo když tak ne všichni potom chtějí u toho sportu nadále zůstat

To s Vámi souhlasím, jedná se o zlomový věk. Na druhou stranu já, když to srovnám s mou zkušeností, tak já jsem také  měl v dorosteneckém věku pauzu, protože zde nebylo tolik možností, u nás se stovky nikdy neběhaly a další kategorií byli až dospělí chlapi. Ale myslím, že se to teď snažíme vyrovnávat a těch možností je výrazně víc, než bylo dřív.

Musím říct, že dnes je opravdu větší zájem. Začíná se to přelévat z požárního sportu do systému TFA. To ty chlapi baví poslední dobou víc než v případě toho požárního sportu.

Zpátky k HZS. Jaký byl začátek, kde jste začínal?

Začínal jsem v Teplicích. Tam jsem nastoupil v roce 1993 do civilní služby. Po roce a půl jsem zůstal u hasičů na trvalo. Takže od roku 1995 jsem byl zaměstnanec tehdy ještě okresního požárního sboru. To jsem byl výjezdový hasič, poté jsem se stal technikem spojařem a po nějaké době jsem se vrátil zpět do výjezdu. Mezitím/V průběhu jsem vystudoval vysokou školu. Dělal jsem lezce, kde jsem se vypracoval na vedoucího lezeckých skupin v Teplicích. Od roku 2003 jsem fungoval jako vedoucí operačního střediska v Teplicích. V době kolem roku 2005 jsem nastoupil jako velitel stanice a zástupce ředitele územního odboru. Tři roky poté jsem přecházel na Krajské ředitelství dělat náměstka pro IZS a operační řízení. Od roku 2010 jsem nastoupil jako krajský ředitel, takže 12 let.

Chápu. Tenkrát byli ještě klasické kurzy?

Ano, byl jsem v základním kurzu v Chomutově. V té době ještě fungovalo střední odborné učiliště požární ochrany Chomutov.

Vzpomenete si ještě na své začátky? Co se Vám vybaví, když se řekne kurz? První vzpomínka?

Klasické cvičení do poschodí, do podzemí, teorie, praxe, výcviky na věži a všechno s tím spojené. Mám na to dobré vzpomínky, byl to dobrý kurz. Pamatuji si některé lektory, třeba na lezení. Byla výhoda, že jsme měli ten Chomutov a hasiči mohli jezdit sem, a nemuseli na kurzy jezdit do vzdálenějších měst třeba do Brna nebo Frýdku-Místku.

Myslíte si, že může nábor nových hasičů ovlivnit i to, že není na severu Čech žádné školící středisko?

Já si myslím, že toto není problém náboru. Hasiči, které nabereme na sever Čech posíláme na kurz do Zbirohu nebo do Brna. Pořád je to stejné. Problém je potřeba hledat jinde, jde o to, že těch lidí, kteří by splňovali požadavky, které jsou docela těžké, moc není. Dobrý zdravotní stav, psychický stav, vzdělání – uchazeči musí mít maturitu a čistý trestní rejstřík. Problémem jsou hlavně fyzické testy, u nich hodně lidí vypadne. Další vidím také v tom, že jsme v kraji, kde je hodně průmyslových zón. A v některých případech ten průmysl nabízí benefity a platy, které jsou pro uchazeče srovnatelné anebo i motivačně lepší než u nás. Generální ředitelství i ministerstvo vnitra o tom problému ví a snaží se zvýšit nástupní plat i benefity.

Myslíte si, že ty kroky jsou dostatečné, nebo že by měli ještě v tomto směru přidat?

 Největší vliv má na celou situaci ekonomika. Je potřeba vidět situaci v globálním měřítku. Jde o to, jak velká je nezaměstnanost a jaké benefity a platové podmínky nabízí veřejný sektor. Proto máme problém a těžce se u nás o někoho bojuje. Už se nám letos i stalo, že k nám nastoupili noví lidé, ale protože se okamžitě nedostanou do kurzu, tudíž nemohou postoupit o třídu výš v platovém systému, tak se po dvou třech měsících rozhodnou, že je pro ně plat nedostačující, a ukončí služební poměr. My i oni do náboru a nástupu investujeme hodně času a finančních prostředků a je škoda, že to takto rychle ukončí. Třeba u nás u hasičů, aktuálně nemáme žádný náborový příspěvek. Policie v Ústeckém kraji nabízí 110 000, takže se nám i těžce konkuruje. I přes to se nám daří sehnat nové adepty, ale je to čím dál tím složitější. Bylo období, kdy jsme měli bez problémů spoustu uchazečů v každém okrese, dnes je ta zásoba uchazečů takřka nulová. Sháníme lidi, jak se dá, a dokonce oslovujeme studenty již ve čtvrtých ročnících středních škol, aby o této možnosti začali uvažovat, aby se zvládli připravit po fyzické stránce, nastoupili k nám a vzali to jako poslání, při kterém mohou pomáhat lidem, kariérně růst a být u hasičů.

 Dá se říct, že podstatná část těch co nastoupí už byli u hasičů? Nebo s tím mají nějaké zkušenosti?

Ne všichni. Je spousta uchazečů, kteří přijdou z malých vesnic nebo měst, vědí o dobrovolných hasičích, ale třeba u nich vůbec nebyli. A tito lidé jsou skvělí, jsou zruční, flexibilní a jdou to dělat, protože chtějí, jdou a pomáhají lidem a vidí v tom svoji perspektivu a uplatnění.

Když srovnáte, a to se srovnává velice těžce, výjezdovou práci s prací, kterou jste vykonával poté v kanceláři, co bylo pro Vás asi nejtěžší?

Každá má své. Výjezd je srdcová záležitost. Je to adrenalinová záležitost, kdy člověk vyjede, neví, co se tam bude dít a co se stane. Pro mě to bylo skvělé. Ta kancelářská práce je zase o tom, že se člověk snaží zabezpečit v maximální možné míře ten výjezd, aby byl pokrytý tím, co je potřeba. Od oblečení, aut, výstroje, přes správu budov a směřovat ten sbor tím správným směrem podle koncepce České republiky i v rámci kraje. Udržovat vazbu hasičského záchranného sboru s dobrovolnými hasiči a se Sdružením hasičů Čech a Moravy a Slezska tak, aby byl souběh toho všeho provázaný a fungoval navzájem.

Pamatujete si na nějaké Vaše výjezdy?

Ano, jsou výjezdy, na které se prostě nezapomíná. Takové výjezdy nejsou vždy úplně snadné a zůstanou člověku napořád v hlavě. Samozřejmě si pamatuji i spoustu výjezdů s dobrým koncem.

Dá se s tím nějak poprat v hlavě?

Určitě. Někdy se to prostě v hlavě vynoří, občas nějaká situace nebo moment takovou vzpomínku vyvolá, ale dá se s tím poprat. Samozřejmě je potřeba o tom mluvit a nesmí to v sobě člověk dusit.

Co byste vzkázal těm mladším hasičům, kteří mají cestu ještě před sebou a právě nastoupili? Co je z Vašeho pohledu dobrá rada na začátek?

 Všichni, co chtějí nastoupit, tak ať nastoupí. Ať to berou jako své poslání, ať v tom vytrvají a dělají to s láskou k řemeslu a vidinou, že mohou pomoci ostatním. Když budou dobří, mají šanci kariérně růst, mohou se dostat na jakoukoliv pozici. A aby to dělali jednak pro dobro hasičů ve sboru, ale hlavně pro lidi, které chodí zachraňovat a pro které tady jsme.

Co obnáší pozice krajského ředitele? Jak moc náročné to je?

Samozřejmě je to pozice ředitele jako každá jiná. Řízení systému tak, aby vše opravdu fungovalo. V tomto systému je operační středisko, úsek IZS a OPŘ – výjezdové jednotky, chemicko-technické služby, informační a spojová služba. To je jedna část. Pak tu máme prevenci a zjišťování příčin požárů, stavební prevence, kontrolní činnosti, ochrana obyvatelstva, krizové řízení. A další součástí je personalistika a mzdové oddělení, právní a ekonomický úsek bez kterých to nejde. To je asi základní struktura krajského ředitelství, která se zvolna promítá i do struktury územních odborů. Samozřejmě sem patří to nejdůležitější, a to jsou stanice a výjezdoví hasiči. Je to spousta lidí, které je potřeba koncepčně řídit a zároveň je potřeba, aby jednotlivé úseky spolu komunikovaly a přenášely se informace a zkušenosti.

Ing. Roman Vyskočil společně s hejtmanem Ústeckého kraje Ing. Janem Schillerem, krajským starostou sdružení hasičů Jiřím Hencem a úspěšnými reprezentanty Ústeckého kraje (vicemistři ČR v požárním sportu dobrovolných hasičů) na Shromáždění představitelů Krajského sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v Klapém 24.11.2022

 

To muselo být hrozně náročné, jaká byla spolupráce s krajem?

S Ústeckým krajem a s krajským úřadem jsem měl za dobu svého působení vždy velice dobrou spolupráci. S kýmkoliv, kdo byl ve funkci hejtmana, jsem se vždy domluvil na tom, aby byla zachována podpora v požární ochraně. Ať to byl hasičský záchranný sbor nebo sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, anebo podpora pro výjezdové jednotky v rámci dotací. Za ty roky se podařilo vybudovat a utužovat spolupráci v rámci požární ochrany, a i navýšit finanční prostředky a dary od Ústeckého kraje vůči všem složkám IZS.

 Tak to je určitě dobře. Jak hodnotíte práci se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska?

Já si myslím, že tam jsme se potkali jako lidi. Tím že jsem byl a pořád jsem u dobrovolných hasičů, tak ty lidi znám dlouhé roky a musím říct, že jsme se pokaždé domluvili na fungování a směru jakým spolupracovat, ať v organizačním nebo operačním systému. Vždy vše fungovalo a spolupráce byla na velice dobré úrovni.

To rád slyším. Jaké budou další Vaše kroky?

 Momentálně si chci chvilku odpočinout od administrativy. Jsou Vánoce, tak nepočítám s tím, že bych hned nastupoval do jiného zaměstnání. Do práce bych nastoupil až někdy po novém roce, prvně se musím dát do pořádku po zdravotní stránce. O ukončení jsem se rozhodl sám a určitý podíl na tom má právě mé zdraví. Prodělal jsem pár operací, a ještě jich mám pár před sebou a není to nyní pro mě úplně jednoduché. Proto jsem se rozhodl, že nejdříve vyřeším právě to. Nějaké nabídky nového zaměstnaní mám, ale nechám si nějakou dobu na rozmyšlenou. Teď si chci užít Vánoční čas s rodinou, protože je to po opravu dlouhé době, kdy nebudu mezi svátky v práci.

Myslím, že si to po tom všem opravdu zasloužíte.

Moc se na to těším

Budeme moc držet palce, ať vše dobře dopadne a myslím, že o Vás ještě určitě uslyšíme. Moc také děkujeme za spolupráci na poli dobrovolných hasičů.

Krajským starosta sdružení hasičů Jiří Henc společně s náměstkem starosty KSH Tomášem Mikšovským děkují Romanovi Vyskočilovi za dlouholetou spolupráci na Shromáždění představitelů Krajského sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v Klapém 24.11.2022