Havířovští hasiči chytili letos už podruhé stejného leguána, nyní jim unikal déle

V dubnu jim stačil žebřík a necelá půlhodina, tentokrát už byl leguán v úniku vyzrálejší a hasičům jeho chycení zabralo dvojnásobek dubnového času. A ještě si teď museli pozvat na pomoc kolegy z karvinské stanice HZS Moravskoslezského kraje – z lezeckého týmu.

Mrštný leguán přebíhal či doslova plachtil po vzrostlém smrku nahoru a dolů a zprvu nepomohly ani odchytové sítě, ani odchytová chapadla, která přivezla specializovaná jednotka ze stanice HZS MSK Ostrava-Přívoz. Hasiči si museli dát pozor na své ruce v rukavicích, ale hlavně na obličej, který by zřejmě neodolal setkání s dlouhým kmitajícím ocasem leguána.

Všechny odchytové pomůcky i osobní zkušenost jednoho z hasičů s chovem leguánů, kteří dobře šplhají i plavou, nakonec přispěly k otupení pozornosti krásného tvora a jeden z karvinských hasičů-lezců jej chytil do ruky. A snesl ze smrku dolů, kde skončil v přepravní kleci zdejšího zvířecího útulku.

Leguán zelený je velký ještěr se zeleným či našedlým zbarvením, jehož délka těla dosahuje až dva metry a může vážit až 5 kg. Samice je o něco menší a dosahuje i nižší hmotnosti.

Má ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami s dlouhými a zahnutými drápy, které mu umožňují udržet se na stromech, a s dlouhým ocasem, který je delší než celé tělo a při nebezpečí se z něj stává účinná obranná zbraň. Typickým znakem tohoto leguána je výrazný hřeben ze zahnutých trnů a hrdelní lalok. Tento prokrvený lalok mu napomáhá v termoregulaci, a využívá jej rovněž při námluvách nebo hájení svého teritoria.

V tlamě leguána zeleného se nachází mnoho drobných, avšak ostrých zubů, jimiž potravu pouze trhá (nežvýká ji). Polyká i velká sousta, která případně překousne nebo rozdrtí svalnatým jazykem. Svůj chrup obměňuje jinak než většina druhů plazů – nový zub vrůstá do starého, kterého v konečné fázi vytlačí ven a nahradí jej.