Hasič vyhrál přelomový soud. Mnoha zaměstnancům může přinést i plat navíc.
Během přestávek musel být hasič na ostravském letišti v pozoru a připravený do tří minut zasahovat. Za tuto přestávkovou pohotovost přitom nebyl placený. Ústavní soud se ho nyní v přelomovém verdiktu zastal.
Během pracovních přestávek na jídlo a oddech musel být hasič Petr Smékal, který pracoval na ostravském letišti, připravený kdykoliv zasahovat. Během tří minut měl být schopen se dostat na nejvzdálenější konec letiště. Přesto se mu přestávky nezapočítávaly do pracovní doby.
Rozhodl se to změnit. Spor se dostal až před Ústavní soud, který nyní rozhodl v otázce, jež trápí i řadu dalších lidí, kteří drží v práci pohotovost. „Doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde, či nikoli,“ vysvětlil Ústavní soud. Upřesnil, že za takovou práci také zaměstnanec zasluhuje odměnu.
Stejně tak soud popsal, že neplacený odpočinek je taková doba, kdy si pracovník může dělat, co uzná za vhodné a nemusí být zaměstnavateli k dispozici.
Spor, který se táhl zhruba pět let, vedl hasič Petr Smékal, jak říká, od určitého okamžiku i kvůli dalším lidem. „Myslím si, že jsem pomohl hodně lidem v České republice, že mají nárok na odměnu, o kterou jsou krácení. Za rok to může dělat jeden plat. To je celkem dost, to na cestě nenajdete,“ vysvětluje Smékal.
S hasičem souhlasí i jeho právní zástupce. „Obecně jsou přestávky v práci problém. Jsou případy, kdy zaměstnavatelé reálně přestávku neposkytují, přesto tu dobu vykazují formálně jako dobu přestávky, a tudíž dobu bez nároku na odměnu. Je to v České republice velmi důležité rozhodnutí,“ říká advokát Dominik Brůha.
Dodává, že podobných případů bude v České republice více a že rozhodnutí může přispět k narovnání problémů tam, kde dosud byli zaměstnanci kráceni na svých mzdových nárocích.
Petr Smékal pracoval pro ostravské letiště bezmála dvacet let – od roku 1997 do konce roku 2016. Postupem času mu začalo vadit, že za přestávky nedostává odměnu, přestože musel být i v době „přestávky“ stále v pohotovosti.
„Dovedete si představit, co to je za rychlost? Do 45 vteřin musíte být před vraty a oblečený, do tří minut musíte být na nejvzdálenějším místě letiště,“ popisuje, s čím musel jako hasič na letišti i během přestávek kdykoliv počítat.
Hasič upozorňuje, že během případného požáru je právě čas zcela zásadní. „Kdyby letadlo začalo hořet, máme asi jenom sedm minut se do něj dostat. Všichni jsme skládali slib, že budeme pomáhat lidem, když jsme vstupovali do hasičského sboru,“ připomíná.
Situace v práci ho postupně začala zlobit i kvůli velmi nízké mzdě, o které s ním prý vedoucí nechtěl jednat. „Asi mi to nebudete věřit, my jsme nosili domů čtrnáct patnáct tisíc korun výplatu. Hasiči, kteří mají odslouženo deset patnáct let a doma rodinu,“ líčí Smékal.
Na konci roku 2016 dal na letišti výpověď. „A poslal žádost na personální oddělení o proplacení přestávek za tři roky zpětně. Šéf mi začal nadávat do telefonu, co si to dovoluji, že na to nemám nárok. Já mu řekl, že si naopak myslím, že mám,“ říká. Dál se živí jako hasič. V jeho současné práci se přitom divili, že mu dřív přestávky nepropláceli.
„Oslovil jsem zástupce odborů a ti stáli za mnou,“ vzpomíná hasič. Je si jist, že sám by takový spor nezvládl.
„Od samého počátku jsme přesvědčení, že jsme v právu, a Ústavní soud nám přisvědčil. Určitě je to nález, který se bude využívat ve prospěch dalších zaměstnanců,“ věří Luboš Pomajbík, předseda Odborového svazu dopravy. Právě tento svaz hasiči pomáhal, protože je nyní civilním zaměstnancem, nikoliv ve služebním poměru.
Zdroj: seznamzpravy.cz, foto: ilustrační
