Byl to aprílový den jak vyšitý. Slunce, mraky, déšť a kyslík.
Když jsem začínala s TFA, tak proto, abych věděla, o čem píšu. Nyní už vím i to, že zkušenější se mají poslouchat.
Můj první letošní závod byl zároveň i prvním závodem TFA ligy Severu. Zaručená známka toho, že se bude jednat opravdu o drsnou zkoušku, jak tratí, tak i počasím, které bývá na severu v tuto dobu opravdu nevyzpytatelné 🌧☀️🌧. No nic. Připravená jsem, tak jdeme na to 👨🚒.
Už od rána jsem cítila mravenčení, ale nepřišlo mi na tom nic zvláštního. Mívám to vždy před závody. Nejprve úsměvy na všechny, které jsem potkala a dlouho je neviděla, pokec, konzultace připravené trati, nástup a pak to začalo. Sakra, foťák, no nenechala ho já blondýna doma 📸! Jasně, že jo 😅! Takže nasednout do auta a celou cestu špačkování, jak jsem pitomá. Naštěstí to byl jen kousek cesty .
Na start se první postavily dorostenky, pak dorostenci a jak se blížila kategorie žen, dostavovala se úzkost. Pořád si říkám, že je to jen nervozita. Vždyť mám natrénováno, co se může stát 💪🏋️♂️? Stáhla jsem Lenku z obleku a chystala se na start. Běžím a v tom slyším: „Nemáš rukavice“! Roztěkaná a nesoustředěná 😬! Běžím tedy pro rukavice. V půli cesty mě zastaví kolegyně z kategorie a vtiskává mi svoje (Ještě jednou moc děkuji!). Tak na start. Zle, bolest žaludku, a to už bylo špatně 🚽🤯, ale nejsem máslo, tak jdu do toho.
První disciplínou bylo zapojení koncovek k požární stříkačce a na dvě proudnice, no hasit bych nemohla, než bych to zapojila, tak by všechno shořelo. Následovalo smotání hadice a ani v tomto se mi úplně nezdařilo, takže k hasičům nemůžu ani jako pomocná síla 😅. Hammer box nebyl úplně špatný, stejně jako tunel, kde už se mi už ale motaly nohy. Přeběhnout ke schodům, kde čekalo vytažení břemene bylo kličkovanou mezi kalužemi. Boty mám nepromokavé a bláta se nebojím, ale sotva jsem udržela rovnováhu. Dupu po schodech, slyším: Ber to po dvou!“, jako ani smykem 😬! Na schody jsem sotva viděla a divila jsem se, že jsem přehodila vytaženou pneumatiku přes zábradlí. Běžím dolů, mačkám hříbek, první úsek mám za sebou. Jirka s Petrem mi v cíli sundávají dýchák a pak to přišlo, jak facka z čista jasna. Podlamují se mi nohy a už sedím na lavičce a koušu vnucenou kuličku hroznového vína 🥺.
To že je člověk po úseku fyzicky vyčerpaný je běžné. Ani na chvilku mě nenapadlo, že bych se měla na druhý úsek vykašlat. 5 minut na rozdýchání stačí a navíc, druhá část už byla bez dýcháku a o dost kratší než první úsek. Jde se na to. Figurína, jako po másle, rozeběhla jsem se s ní tak, že jsem se zapomněla otočit a dala si s ní tak tři metry navíc. Pak třikrát tam a zpět s pneumatikou. Divný, je nějaká rozmazaná. Pak už jen třímetrovka se žebříkem. Lezu na žebřík, doháním parťačku z druhé dráhy, sedám si na podestu, seskakuji a najednou tma 😞. Nevím, jak jsem seskočila a dostala se do cíle. Tělo prostě řeklo, že už mu to stačí. Probral mě až tlak na obličeji, to byla maska s kyslíkem.
Udržovat se v kondici je důležité, ale co je důležitější je umět si i odpočinout a nechat tělo regenerovat. Důležité je vnímat své tělo, rozum i ostatní, když Ti říkají, buď opatrná a nepřeháněj to. Když jsem dříve viděla holky, jak padají v cíli vyčerpáním, říkala jsem si, jak mohou jít až tak na hranu svých sil, že je to nebezpečné a najednou si to člověk vyzkouší na vlastní kůži. Ono totiž není důležité být v pohodě jen po fyzické stránce, ale i po té psychické. Uvědomila jsem si, že ne vše prostě člověk zvládne a nemá cenu to lámat přes koleno. Jsi unavená, necítíš se, tak se na to vykašli, jednu se to nezblázní. Někteří z vás semnou možná budou souhlasit, někteří ne, ale já mám jasno: „Díky, stačilo‼️ Už nikdy více nechci zažít ten pocit, kdy otevřete oči a sklání se nad vámi vyděšení lidé. Takže ode dneška TFA s maximálním respektem, a ještě s tím, čemu se říká zdravý rozum.
Závěrem bych chtěla moc poděkovat všem, kteří mi pomohli a zároveň se jim omluvit za nemilý zážitek. Na druhou stranu, všechno zlé je k něčemu dobré a možná to bude ponaučením i pro některé z vás 😉.
TFA zdar a úspěšnou sezónu bez karambolů všem!
PS: Na TFA jsem rozhodně nezanevřela a těším se na další závody 😉. A protože to není rozhodně jen o mě, určitě si přečtěte článek, kde se dovíte, jak si s tratí TFA ligy Severu v Ústí nad Labem poradili ostatní úžasní závodníci. V článku najdete i kompletní fotogalerii z celého závodu včetně odkazu na výsledky 🥇🥈🥉👨🚒.
