Barevný svět praporů a výšivek

Ptám se, jestli je to tak Lukáše Feifera, manažera výroby a zároveň mám na něj další otázku: Můžete nám představit vaši firmu Alerion?

Samozřejmě. Hlavním těžištěm firmy je výroba vyšívaných praporů a vlajek, ať už obecních nebo hasičských, což vás asi bude zajímat nejvíce. Firma působí na trhu téměř pětadvacet let. Majitel Tomáš Pokorný ji zakládal v kooperaci s PhDr. Zdeňkem Kubíkem, který je naším heraldikem. Znali se spolu už od svých studií na gymnáziu. Mezi naše hlavní produkty patří vyšívané symboly, avšak nabídku máme velmi širokou. Oblíbené jsou například ražené předměty, medaile a vyznamenání s klopovou stužkou v sametových krabičkách.

👇PODCAST K POSLECHU👇

U vás si nechává vyšívat prapory a stuhy nejeden sbor. Kolik je jich přibližně za rok?

Ročně se pohybujeme tak kolem 200 praporů. Z toho tak tři čtvrtiny jsou prapory hasičské. Ostatní jsou většinou obecní. Dalších vlajek vyráběných jinými metodami, např. tiskem jsou tisíce až desetitisíce.

Ale nevyrábíte jen prapory? Co můžete ještě nabídnout?

Zpravidla všechno, co je potřeba k vnitřní i venkovní výzdobě. Teď jsou například v oblibě smaltované cedule. Také vyrábíme veškeré příslušenství k vlajkám. Jsou to na zakázku ručně vyráběné žerdě a korouhve, pamětní schránky, kroužky na stuhy, včetně stuh. Ty vyrábíme v několika podobách, např. s hrazdičkou nebo s mašlí, jednoramenné i víceramenné, jednostranné nebo oboustranné. Jsme zkrátka schopni vymýšlet další a nové varianty.

Dívám se, že také tady máte také malé vlaječky?

Ano, jsou to stolní vlaječky. Divil byste se, jak je to zajímavý a oblíbený produkt. Je to typické pro firmy a obce, zájem je však i u hasičů a oni si, tak jako fotbalové týmy navzájem vyměňují své vlaječky.

Když jsem k vám vstupoval, tak jsem procházel něčím jako recepci. Je to vlastně místo, kam hasiči přijdou jako první a řeknou si, tak tady je ta výrobna?

Tady je to místo, kde to vlastně všechno vzniká od prvního návrhu. Tady se setkáváme. Musím říct, a to je velice důležité, že kolikrát k nám jezdí hasiči z druhého konce republiky, váží k nám šestihodinovou cestu v autě, a právě tady se upeče ta základní idea. Pak teprve přichází práce našich grafiků, kteří buď vytvoří vlastní návrhy anebo je spojí s myšlenkou, se kterou přišli zákazníci. My je pak nějakým způsobem dokážeme nasměrovat k tomu, aby konečný výrobek byl krásný, vyrobitelný a aby to měl patřičnou hodnotu. Pak návrh přichází do naší vyšívací dílny, která je ve vedlejší ulici.

Takže, já vám řeknu, co na praporu chci mít, jak by to mělo vypadat, a vy mi to pak dáte k náhledu?

Přesně tak. Většinou je to už vycizelované. Máme k dispozici konkrétní náměty, které na tom praporu fungují. Dokážeme i těm nerozhodnutým, kteří přesně nevědí, jak by to mělo vypadat, těm dokážeme zařídit celé poradenství. Jestli tam bude plamen nebo ne a podobně. S tím jsme vlastně spolu s hasiči schopni od píky vystavět vše do konečné podoby návrhu, který si oni pak doma prodebatují a schválí ke všeobecné spokojenosti.

Už se vám stalo, že všechno nechali na vás?

Stává se to. Dokonce se to stává častěji, než bych čekal. Někdy přijdou s tím, že neví, no a my jim ukážeme nějaké své práce. Většinou, když přijdou do našeho showroomu, tak to na ně zapůsobí a řeknou: „Tohle se nám líbí, tohle bychom chtěli.“ Takže, to se opravdu stává.

Zatím vám děkuji. A půjdeme se přesunout do dílen.

V dílně Alerionu

S Chaloupkovy č. 1 jsme se přesunuli o 300 metrů dál, do dílny. Zastihli jsme zde vyšívačku paní Annemarii Crhovou. Srdečně vás zdravím a jsem hrozně zvědav, co se tady děje? Jak se tady rodí hasičský prapor? Co to tu máte za obrovské papíry?

My se tady zabýváme výrobou praporů a slavnostních vlajek většinou ze sametu nebo ze saténu. Začínáme tak, že dostaneme zakázku od našeho výrobního manažera. Svou práci zahajujeme přípravou šablony, která je v měřítku jedna ku jedné daného praporu nebo vlajky. Od grafiků dostaneme tady ty slepené díly papíru s návrhem kresby. Podle nich vyrábíme šablonu, kterou pak vytiskneme na látku. Dělá se to tak, že návrh přeložíme pauzovacím papírem, do kterého ručně speciální jehlou perforujeme dírky podle nákresu a přes ně tiskneme motiv speciální barvou, která je vyrobená z pryskyřice, která má různé pigmenty. Když tiskneme na bílý podklad, tak je modrý, a když na tmavý materiál, je bílý.

👇PODCAST K POSLECHU👇

Počítala jste se někdy, kolik vpichů musíte udělat do budoucí šablony na jeden prapor?

To ne! Nepoužívám k tomu žádný zvláštní přístroj. Mám jako pomůcku tohle pero, na jehož konci je jehla. Vpichů musí být tolik, aby byl jasně znatelný motiv, který bude vyšíván.

Zeptám se jinak. Tady je nápis „Sbor dobrovolných hasičů“. Jak dlouho trvá vypíchat toto sousloví?

Asi deset minut.

To jste úžasně rychlá. Jak dlouho to děláte celé?

Tuto šablonu tak půl pracovního dne. Než to celé vypíchám, tak mi to trvá asi tak čtyři hodiny.

Jak dlouhou v tom máte praxi?

Pět let.

Takže máme před sebou vypíchanou šablonu…

Ano, vidíte tu barvu? Přes ty otvory se motiv přetiskuje. Můžete si na to druhé strany sáhnout.

Je to něco, jako slepecké písmo.

Stejné techniky se používaly i v minulosti. Když se dělaly výšivky na oděvy, používala se stejná technika. Stejně také jako i transfer na fresky. Malíř si na zeď „přeprášil“ motiv a podle vzniklých bodů maloval.

Co následuje pak?

Zákazník chce mít na praporu nějaký motiv, který se musí vyšít. Když si připravuji například obraz svatého Floriana nebo třeba hasičský či obecní znak, tak už se tomu říká umělecká výšivka. Takže si motiv předtisknu pomocí pigmentu na látku, kterou si předtím napnu do vyšívacího bubínku a na něm pak už pracuji.

Tak jak se to dělá po věky věků?

Ano. Jen s tím rozdílem, že se to už nedělá ručně, ale mám k dispozici vyšívací stroj, který vede jehlu podobně, jako bych malovala.

Je to vlastně umělecká práce?

Nemám žádný počítač, do kterého bych si předem všechno nějak nastavila. Protože se to dělá ručně, je každá z výšivek jiná. I když dělám třeba tak zvané rohovky, tak se nikdy nepodaří, aby byly všechny čtyři naprosto stejné. Nelze udělat stehy jeden jako druhý. Člověk není automat.

Ale v tom je přece krása originálního díla?

Je to krása toho řemesla. Máme různé druhy výšivek. Například máme stehy na rozpich, kterými se dělá plnoplošná výšivka. Potom tu je malování jehlou. Pracujeme prostě s různými styly. Ale třeba malování jehlou je, jako bych vyšitý motiv vytvořila barvičkami.

Já si ještě obrátím na pana Lukáše. Je v republice hodně firem, které dělají prapory?

Těch firem už mnoho není. Vlastně, tou tradiční metodou, jakou děláme my, což je stoprocentní ruční práce, tak takové už téměř nejsou. Jsme jedni z mála, kteří dodržují celý tradiční postup od vypíchávání, přes tištění inkoustem až po samotnou výšivku. U nás nenajdete žádný podíl automatické práce. A na tom my si velice zakládáme.

Tahle dílna se třemi vyšívačkami je jediná nebo máte ještě jiná vedlejší pracoviště?

Zde máme takový vyšívací základ. Potom ještě zaměstnáváme dvě paní, které šijí u sebe doma. Obě pracují na stejných strojích, jaké jsou tady, podle stejných standardů a výhradně pro nás.

Vím, že jste před deseti lety restaurovali historicky prapor našeho prvního českého hasičského dobrovolného sboru ve Velvarech. S restaurátorstvím máte také zkušenosti nebo to pro vás někdo dělá?

Jednak, že se k nám prapory vrací po letech na základní čištění, což každému doporučujeme. Vždycky je třeba takovou vzácnost časem očistit od prachu a znovu ošetřit impregnací. A věnujeme se také restaurování. Máme na to vlastní restaurátorku, která je špičkou ve svém oboru. Ta pro nás restauruje ty nejsložitější záležitosti.

Nyní si představme situaci. Máme členskou schůzi našeho sboru a možnost příspěvku na nový prapor. Dohodneme se, že ho chceme. Co máme jako první udělat, abychom ho získali?

Vždycky říkám, že stačí najít základní shodu všech hasičů ve sboru. Zažili jsme i situace, co člověk, to názor. Je třeba předjednat to, co očekávají ostatní členové a nechat si to od nich schválit. Potom nastává ideální příležitost nás navštívit. Přijet k nám a seznámit se s ukázkami, co všechno děláme. Najít případné inspirace a už se může cizelovat původní návrh.

Když budu chtít mít nový prapor na výročí svého sboru. S jakým časem mám počítat od zadání do výroby po jeho převzetí?

Umíme, jak říkáme, i zázraky na počkání. Ale většina sezóny se odehrává přes letní prázdniny, tak ideální je zadání rok předem. Začít plánovat a poptávat se nás, jak máme volný časový prostor, jak běží výroba. Protože tak, jak se vše rozjede únoru či na jaře, jako třeba nyní, je poněkud pozdě. Když vezmu ku příkladu covidový rok, to jsme měli naplněné zakázky od února až do září. Samozřejmě, že jsme schopní reagovat pružně tak, jak se nám daří usměrňovat výrobu. Ale, abyste měli klid, tak doporučuju rozhodnout se nejméně půl roku předem.

Loučím se v dílně firmy Alerion v Brně Králově Poli s vyšívačkami i s výrobním manažérem Lukášem Feifrem. Věřím, že se zase uvidíme na nějaké výstavě nebo slavnostech, jako v Litoměřicích. Prostě tam, kde prapory jsou vidět nejvíc. Třeba na setkání praporů, které se celostátně chystá příští rok v Telči. Doslechl jsem se, že se tam vaše firma toho bude také účastnit. Takže na shledanou v Telči.

Na shledanou a nebojte se nás navštívit.