130 let sboru v Mělníku-Mlazicích v jeho otevřených dveřích

Mirku, ve znaku máte rok založení 1891 a vy teď slavíte 130. výročí. Můžeš mi to trochu vysvětlit?

Pravdou je, že sbor byl založen roku 1891. Nicméně, když jsme se v loňském roce snažili oslavy plánovat, tak nám naše plány překazila koronavirová epidemie. Tudíž jsme museli oslavy odložit a došlo na ně až v letošním roce.

Na jakých podmínek sbor vznikl?

Sbor nevznikl živelně. Snahy o jeho založení byly již před rokem 1891. V roce 1876 byl v sousední části města Pšovce založen sbor a my od nich dostali nabídku k nim vstoupit, což jsme i učinili. Avšak po krátké době, vznikly mezi námi určité rozpory a začali jsme vyvíjet snahu založit vlastní mlazický sbor. Od roku 1891 funguje SDH Mlazice samostatně.

Dnes tu máme den otevřených dveří, takže Milane, co tu všechno můžeme vidět?

Můžete tu vidět informace o naší historické činnosti, jak naši otcové a dědečkové začínali. Měli k dispozici jen malou kůlničku a pořádná hasičárna se začala stavět zelené louce až v padesátých letech. Tehdy se na ní složila celá obec. A budovalo se dál a dál, až do dnešní podoby, jak ji vidíme dnes. Stálo nás to hodně úsilí, protože město dám nebylo moc nakloněno. Určitá změna přišla až s pohromami.

Tady bych se chtěl pozastavit. Já jsem se na vašich webových stránkách, které jsou mimo jiné podvěšeny pod Hasičovo, dozvěděl, že nejkrizovější rok byl pro vás rok 2002. Jak to tehdy probíhalo?

Bylo to velké překvapení nejenom pro sbor, ale i pro všechny obyvatele města. Takový rozsah povodní nikdo nečekal. Měla přijít jen takzvaná stoletá voda, ale vzalo to úplně jiný směr. Voda stoupala natolik, že i tady, v hasičárně, kde jsme sto padesát dvě stě metrů od řeky, bylo třicet centimetrů vody. Bylo to pro nás velice náročné. V první řadě jsme zajišťovali evakuaci. Někteří lidé nemohli situaci pochopit a nechtěli se vystěhovat. Čtrnáct dnů jsme byli v zápřahu, téměř jsme nespali, jedlo se, jak se dalo a dost jsme se nadřeli.

Další povodeň v roce 2013 jste už ustáli lépe?

V tom roce už to bylo mnohem lepší, protože už byla postavena protipovodňová hráz, která vodu zadržela. Ale chybělo jen tři centimetry do jejího přelití. Pan starosta musel vypočítat průtok a domluvit s vodohospodářema na regulaci množství vody tak, aby voda nepřetekla. Hráz byla nová a byla to pro ni první zátěžová zkouška. Nebyla ještě sedlá a bylo jen otázkou, jestli to vydrží. Byli jsme z toho dost vystrašení, ale nakonec jsme to zvládli. Ale opět jsme několik dní hráz hlídali a odčerpávala se voda, která prosakovala. Zase jsme byli zapřaženi na plné pecky.

Vím, že jako výjezdová jednotka máte pořád co dělat. Že jenom za tento červen jste vyjeli dvěma požárům, jeden výjezd byl planý poplach a jednou to bylo cvičení. Co bys k tomu starosto řekl?

Mělnická zásahová jednotka se skládá ze čtyřech sborů. Což je asi taková rarita, kterou jinde na Mělnicku nemají. Její počty jsou čtyřicet lidí. Každý z těch sborů má ve členěnou svou specifikaci. Některý jezdí do lesa, jiný haváriím. Tady, v Mlazicích, jsme zaměřeni spíše na protipovodňovou činnost. Máme k vodě to nejblíže a máme tady zátarasy, se kterými stavíme další zábrany. K tomu máme pravidelná cvičení. Je to dost namáhavá práce, ale jsme dobrovolní hasiči a baví nás to. Máme také k dispozici obrovská čerpadla, která jsou schopná přetékající vodu přes hráze, zpátky vracet do Labe.

Ale od pohrom dál. Den otevřených dveří určitě není jediná akce, kterou děláte?

Máme bohatou činnost v práci s mládeží a s pomocí městu. Například, jak byla teď veliká sucha, jezdili jsme zalévat stromky, aby neoschly. Dále při různých příležitostech vytváříme pro děti pěnu i pro okolní sbory. Máme na to speciální stroj, který tady asi nikdo nemá.

Určitě ale žádný sbor nemá kapličku. Mirku, co nám o ní povíš?

Mlazická kaplička tu stojí řádově někdy od roku 1800. Dá se říct, že než se ji ujali hasiči, tak byla nedobrém stavu. O její údržbu se příliš nedbalo. Zejména trpěl interiér. V roce 2011 mlazický sbor navrhl, že při příležitosti 120. výročí svého založení si na další léta vezmou kapičku pod svou patronaci. Nechali jsme v ní malířem namalovat obraz svatého Floriána a rozhodli jsme se, že kapličku zasvětíme jemu. To se povedlo. Přijel kanovník litoměřické diecéze, který provedl zasvěcení, a od té doby se o ní hasiči starají. Do kapličky jsme dokonce zavedli osvětlení, které se spíná s veřejným. Pravidelně čistíme interiér a na svátek svatého Floriána dáváme květiny a zapalujeme svíčky. Byla opravena střecha, aby do kapličky nezatékalo, byla opravena provlhlá fasáda.

Chlapi, já vám moc děkuji za informace. Přeji vám, aby se vám dařilo nejméně dalších sto třicet let a zase někdy na shledanou.

Podcast k poslechu: